Ve stovce barevných obrázků a perokreseb ztvárnila nejen svůj vztah k Mikulovu, ale i své pohledy na mikulovské stavby, domy, ulice či náměstí. Kresby navíc doprovodí krátké komentáře o historii staveb.
Lidé se tak díky publikaci dozví, kde byly městské lázně, ve kterém z tamních domů žil mladý Jan Evangelista Purkyně, kde sedával Alfons Mucha, na kterém místě stávalo první městské kino nebo kde poobědval při své cestě do Vídně Thomas Alva Edison. Kniha bude zároveň poctou současným architektům a umělcům, kteří zviditelňují Mikulov. „Nesmírně si vážím mladé generace a těch, kteří dotváří povahu Mikulova, a oslavuji Nikose Armutidise a Štefana Děngeho," říká Červená.
Počiny spolku
Historie Muzejního spolku v Mikulově spadá do doby rakousko-uherské monarchie. Od svého vzniku v roce 1913 až do konce druhé světové války, kdy byla jeho činnost zrušena, prošel celou řadou proměn. Obnovení se muzejní spolek, který stál u zrodu mikulovského muzea, dočkal v roce 1992.
„Zpočátku hledal svou tvář, ale poměrně záhy svou činnost zaměřil na přednášky pro své členy i veřejnost. Pořádal vycházky a exkurze s odborným výkladem nebo koncerty. Podporoval také spartaci hudebních děl z archivu význačné kolegiátní kapituly u svatého Václava a piaristického gymnázia, uložených převážně v Janáčkově archivu Moravského muzea v Brně," vzpomíná jednatel spolku Svatopluk Vrbka.
K počinům, které jsou viditelné přímo v Mikulově, patří pamětní desky významných osobností mikulovské historie. Ve spolupráci s akademickým sochařem Nikosem Armutidisem vznikly od roku 1999 busty a pamětní desky Alfonse Muchy, Josepha Sonnenfelse, Františka Dietrichsteina a Hieronyma Lorma. „V současné době uvažujeme o pořízení pamětní desky sira Franka Lampla. Tento židovský podnikatel hospodařil na usedlosti poblíž Sedlece a poté, co odešel do Anglie, se stal vlivným podnikatelem ve stavebnictví," prozradil Vrbka.
Díky iniciativě Muzejního spolku vzniklo v loňském roce také nové – Lormovo náměstí, které se stává jedním z center kulturního dění ve městě.
