Podivné ťukání nedalo v létě spát jednomu z obyvatel bývalých kasáren v Břeclavi. Když vyhlédnul z okna, nestačil se divit. Pod oknem na zdi seděl urostlý pták a zobákem dával na frak světle zelené omítce.

O svém objevu informoval sousedy. „Časem jsme dírek po ptácích našli víc. Jsou hlavně mezi třetím a čtvrtým patrem. Dvě jdou velmi dobře vidět i na dálku,“ popsala jedna z nájemnic Žaneta Čechová.
Díry mají podle ní v průměru i deset centimetrů a nezasahují jen do omítky, ale také do polystyrenových tepelných izolací. Se sousedy časem zjistili, že nezvanými návštěvníky jsou strakapoudi.

Podle ornitologa Josefa Chytila není podobné řádění strakapoudů neobvyklé. „Zatím není zcela jasné, proč to dělají. Jisté je, že spod fasádou hledají potravu. Podle jedné z teorií vydává elektrické vedení ve zdech jakýsi ultrazvuk, který ptákům připomíná šramocení hmyzu pod kůrou stromů,“ vysvětlil Chytil.

Pták pak s vidinou tučného úlovku buší do omítky hlava nehlava a do polystyrenu se mu dokonce proniká ještě lépe než do dřeva.
Jedinou proveditelnou možností, jak se strakapoudů zbavit, je podle Chytila namalovat na fasádu siluetu dravce. Ptáci by se pak k domu nepřibližovali. „Ještě lepší je možná zavěsit plastickou siluetu na silonové vlákno ze střechy. Povlávající má ještě lepší účinek,“ radí ornitolog.

Strakapoudi ale nejsou podle Čechové jedinými členy ptačí říše, kteří obyvatele domu trápí. „Máme obrovské problémy s holuby. Byli jsem zvyklí létat, ještě než tu byly byty, a teď je to nejde odnaučit. Nepomáhají proti nim ani hroty na parapetech,“ uvedla Čechová. Trus po sobě kromě holubů na oknech a parapetech zanechávají také vlaštovky a jiřičky…

Více v Břeclavském deníku v pátek 21. září

Strakapoudi nám likvidují omítku - co s tím?

Nedávno odvysílal ČRo Hradec Králové příspěvek o strakapoudech likvidujících omítky. Rady, jak na ty strakapoudy, se mohou hodit i Vám, našim čtenářům.

Strakapoud velký

Rádi bychom Vás touto cestou upozornili nejen na možnosti boje proti likvidaci omítek, ale také na "Ekologický magazín" vysílaný na ČRo Hradec Králové každý pátek v sudý týden ve 14:30. Od pracovníků neziskových ekologických organizací (ČSOP JARO Jaroměř, Galácie aj.) se lze dozvědět řadu zajímavých a užitečných informací. Jedná se o jedinečný projekt, neboť neziskové organizace místo v pravidelném vysílání některého z médií dosud neměly. Ale teď k těm strakapoudům…

Ornitologové a ochránci přírody se v poslední době stále častěji setkávají s dotazy široké veřejnosti a stavebních firem jak na zateplených budovách zabránit škodám způsobeným datlovitými ptáky, které ve většině případů vytváří strakapoud velký. Problém s poškozováním zateplených omítek budov strakapoudy začíná být velice rozšířený po celé ČR, východní Čechy nevyjímaje. Zatímco ještě před cca pěti lety se jednalo spíše o zcela unikátní a pozoruhodnou záležitost, nyní odhadujeme, že jen na území východních Čech se s tímto problémem potýká již několik desítek až stovek budov. Z tohoto důvodu se Východočeská pobočka České společnosti ornitologické ve spolupráci se Záchrannou stanicí Jaroměř rozhodla stručně shrnout všechny nejnovější poznatky a předložit je široké veřejnosti.

Důvodem, proč jsou zateplené objekty poškozovány strakapoudy, je pravděpodobně ve většině případů dobrá rezonance používané kombinace stavebních materiálů. Strakapoudi proto nejspíše tyto "rezonující" omítky využívají k akustické obhajobě teritoria (tzv. "bubnování"). Šplhavci k akustické obhajobě teritoria běžně využívají podobně znělé materiály jako jsou např. suché a duté větve stromů, plechové štítky na sloupech elektrického vedení, kovové kloboučky některých televizních antén apod.

Protože obhajoba teritoria je u šplhavců nejintenzivnější během pozdního podzimu a hlavně pak v předjaří, jsou škody právě v tomto období největší.
Prozatím se nepodařilo najít univerzálně fungující prostředek, který by strakapoudy od provádění škod na zateplených budovách stoprocentně odradil. Naopak je nutno podotknout, že prozatím většina zkoušených metod byla ve většině případů téměř zcela neúčinná, nebo byla účinná pouze po krátkou dobu. Spíše v ojedinělých případech pak některá opatření fungovala i dlouhodobě. Protože se zdá, že problém dramaticky narůstá a bude patrně i v budoucnu neřešitelný, doporučujeme veřejnosti změnu technologie zateplování budov. Je to totiž patrně jediná možná cesta.

Pro ty, kteří mají již budovy zateplené nevhodnou technologií (polystyrénové desky nahozené venkovní omítkou) si v následujících řádcích dovolujeme shrnout výsledky všech nám známých dosud vyzkoušených metod, které za určitých okolností mohou strakapoudy odradit.

Řešení s ohledem na divokou přírodu

Z hlediska přírody je nejšetrnějším řešením nijak nezasahovat do "výtvorů" způsobených strakapoudy, protože zejména např. na sídlištích se zateplenými panelovými domy je činnost strakapoudů pro přírodu velice prospěšná. Sídliště i centra měst totiž trpí omezenými hnízdními a úkrytovými možnostmi pro volně žijící živočichy. Dutiny omítek vytvořených strakapoudy se již naučilo využívat poměrně široké spektrum ptactva k bezpečnému hnízdění, podobně je však využívají např. i některé druhy netopýrů. Na panelovém domě obvykle v nejvýše položených partiích hnízdí rorýsi a poštolky. Na stejných místech, ale i ve středních partiích domů jsou to pak špačci a kavky (je dost možné, že zde za určitých okolností může docházet třeba i ke hnízdění puštíků obecných). Spodní partie pak využívají zejména různé druhy sýkor, vrabci, rehci, vzácněji i jiní dutinoví a polodutinoví ptáci. Jeden "panelák" tak může mít kromě funkce bydliště pro lidi i jakousi funkci "bydliště" pro ptáky.

Řešení bez ohledu na přírodu

Oprava škod způsobených strakapoudy v pravidelných intervalech
Rozhodně neplatí, že po opravě vyklovaných děr budou ptáci odrazeni od opakování své předešlé činnosti. Většinou si hned další den začnou vyklovávat díry nové, nejčastěji v místech již jednou opravených. U větších a prostornějších dutin je při opravě nutno dávat pozor na výše uvedené možné hnízdění ptáků nebo na kolonii netopýrů. Pokud máte před provedením oprav podezření na možné hnízdění ptáků či na přítomnost netopýrů v omítce budovy, poraďte se o dalším postupu s odborníky ve svém okolí. Nejlépe je kontaktovat nejbližší záchrannou stanicí.

Plašení strakapoudů optickými plašidly
Většina metod je málo úspěšná a fungují pouze krátkodobě. Chování a reakce každého strakapouda je do velké míry hodně individuální, tzn. to co funguje jinde nemusí fungovat u vás a naopak.

Nalepení či nastříkání siluet dravců na postižené stěny domu
Patrně zcela neúčinná metoda. Naopak nežádoucí aktivita strakapoudů bývá později nejiintenzivnější právě ve středu aplikovaných siluet. Toto opatření nedoporučujeme.

Nainstalování preparátu (vycpaniny) dravého ptáka či sovy
Další podobně neúčinný prostředek jako je ten předešlý. Preparát je navíc velice rychle znehodnocen povětrnostními vlivy. Toto opatření nedoporučujeme.

Nainstalování plechových siluet krahujce (dravec lovící ptáky)
Většinou podobně nefunkční způsob jako dva předešlé. Případů kdy toto opatření fungovalo dlouhodobě je však o něco více než v předchozím případě. Siluetu je nutné vyrobit pokud možno co nejvěrněji a zavěsit ji na drát či silonový vlasec do prostoru před postiženými místy, aby se volně pohybovala ve větru. doporučené siluety k vyhotovení z plechu, plechová silueta krahujce - spodek.

Instalace "cedéček" zavěšených na provázky
Většinou jen krátkodobý výsledek do doby než si ptáci na plašiče zvyknou. Po čase (většinou do 14 dnů) se stává tento způsob většinou neúčinný. V ojedinělých případech však toto řešení pomohlo.

Instalace pruhů staniolu nebo fólie volně pověšených do 20 cm před postiženými místy
Efektivnější způsob než většina předešlých, může fungovat i dlouhodoběji. Velkou nevýhodou je však pochopitelně nápadné zohyzdění vlastní budovy a někdy (např. po silnějším větru) i širokého okolí.

Akustické plašení strakapoudů přehráváním nahrávky úzkostného strakapoudího hlasu
Prozatím pouze několikrát vyzkoušené opatření, od kterého se však také upustilo, neboť funguje pouze po dobu, kdy je přehrávána nahrávka úzkostného hlasu.

Odchyt strakapouda a jeho transfer na jiné místo
Další málo funkční metoda. Pokud není pták vypuštěn dostatečně daleko od místa odchytu, tak se časem vrátí a pokračuje v působení škod. I když se nevrátí, je většinou uvolněné teritorium brzo nahrazeno jiným ptákem, který pokračuje v započatém díle svého předchůdce. Navíc je odchyt dosti náročný a problematický (v řadě případů i nemožný) a může ho provádět pouze odborník (ornitolog - kroužkovatel).

Likvidace strakapouda odstřelem či jinými drastickými způsoby
Pomineme-li skutečnost, že se vstupem naší republiky do EU jsou všechny druhy volně žijících ptáků přísně chráněni a jedná se tedy o nezákonnou a postižitelnou činnost, je to stejně neúčinný prostředek jako předešlý. Teritorium obsadí jiný pták, který pokračuje v provádění škod.
Prozatím nevyzkoušené, nicméně patrně účinné metody jak předcházet a zabránit škodám na majetku způsobených strakapoudy, které prozatím doporučujeme vyzkoušet

Výsadba rychle rostoucích popínavých dřevinProtože než i rychle rostoucí popínavá dřevina vyroste natolik, aby pokryla celou postiženou plochu budovy, uplyne určitý čas, nemáme prozatím informace, jak je tato metoda účinná. Nicméně se domníváme, že by při použití vhodné dřeviny měla být účinná relativně dost.

Doporučené dřeviny:
Rdesno badžuánské (Polygonum baldschuanicum)
Dorůstá do výšky až 15 m a má ze všech popínavých dřevin patrně nejrychlejší růst, daří se mu na každém stanovišti na slunci i v polostínu. Vytváří na stěně bariéru ze šlahounovitých větví, které by měly strakapoudy odradit, neboť ztratí přístup k omítce. Navíc omítka porostlá popínavou dřevinou nebude tolik rezonovat.
Rdesno Aubertovo (Polygonum aubertii, syn. Fallopia aubertii)
Dorůstá do výšky 8 - 10 m, podobné vlastnosti jako předchozí, pomalejší a nižší vzrůst.
Přísavník pětilistý (Parthenocissus quinquefolia)
Dorůstá 8 - 15 m, také dosti rychlý růst, na stanoviště nenáročná dřevina. Vytváří řidší větvoví a nejspíš nebude tolik účinný jako předešlé druhy.
Přísavník trojcípý (Parthenocissus tricuspicata)
Podobné vlastnosti jako předešlý přísavník, o něco menší (6 - 8 m) a pomalejší růst.
Plamének plotní (Clematis vitalba)
Rychle rostoucí, 10 až 12 m vysoká dřevina. Před strakapoudy by měla podobně ochránit jako výše uvedená rdesna. Potřebuje oporu po které se bude pnout (např. dřevenou mříž), na zeminu v prostoru nad kořeny plaménku nejlépe položit veliký plochý kámen či dlaždici - plaménky lépe rostou, když jsou kořeny ve vlhku (nikoli však přemokřené).
Plamének horský (Clematis montana)
Totéž co předešlý druh.

Méně vhodné popínavé dřeviny:
Břečťan (Hedera helix)
Ačkoli břečťan vytvoří pro strakapoudy nejúčinnější bariéru, která je narozdíl od jiných popínavých dřevin stálezelená, roste velice pomalu.
Hortenzie popínavá (Hydrangea petiolaris)
Platí totéž co pro břečťan, navíc má nižší vzrůst (5 - 7 m).
Popínavé druhy zimolezů (Lonicera)
Většinou se jedná o druhy choulostivé na vymrzání, je jich potřeba větší množství na zakrytí plochy, pomaleji rostou, potřebují oporu, mají většinou nízký vzrůst. Ze zimolezů je pro tento účel vhodný snad jen zimolez kozí list (Lonicera carpifolium).
Nevhodné popínavé dřeviny:
Jasmín nahokvětý (Jasminum nudiflorum)
Příliš řídký, nízký vzrůst.
Velkokvěté odrůdy plaménků (Clematis)
Dosahují nízkého vzrůstu (2 - 3 m), vymrzají.
Vistárie - oba druhy, všechny variety (Wisteria)
Pomalý růst.

Změna technologie a vzdušné desky

Adekvátní náhradu za nevhodnou technologii (z hlediska škod způsobovaných strakapoudy) považujeme použití celulózy stříkané na fasády ve vodní emulzi (mocnost vrstvy je cca 8 cm) v kombinaci s překrytím vzdušnými plastovými deskami. Celulózový nátěr nerezonuje tolik, jako polystyrén, plastové desky pro hladkost jejich povrchu navíc neumožňují uchycení strakapouda na stěně domu. Více informací je např. na internetové adrese: http://www.raz-dva.cz
Použití plastových desek by podle našeho názoru mohlo být také vhodným řešením pro stávající budovy potýkající se se škodami způsobenými strakapoudy.

David Číp, ČSOP JARO Jaroměř

Strakapoud velký - Picoides (Dendrocopos) major

Již časně zjara naplňuje naše lesy jasný zvuk strakapoudího bubnování do stromů. Nás nehojnější datlovitý šplhavec tímto způsobem láká do svého teritoria samičky.

Strakapoud velký
Třída Ptáci- Aves
Řád šplhavci - Piciformes
Čeleď datlovití - Picidae
Rod strakapoud - Dendrocopos
Druh Strakapoud velký - Dendrocopos major


Tento úhledný černo-bílo-červený pták u nás dříve nebýval tak hojný jako dnes. Tuto skutečnost si vysvětlujeme několika příčinami: zimním přikrmováním ptáků, změnami v lesním hospodaření a zákazem střílení ptáků vzduchovkami. Důležitá je i přizpůsobivost strakapouda velkého, který nyní žije i v městských parcích a na zahradách.

Příbuzné druhy

Nejbližším příbuzným je strakapoud jižní, Picoides syriacus, který se vzácně zatoulává na jižní Moravu z Rakouska.

Charakteristika

Strakapoud velký má peří zdobené velkými, zářivě bílými skvrnami, jen na zádech je téměř úplně černé Bílou oblast kolem ušních otvorů lemují černé pruhy směřující na bradu a jiné mířící kolem lící k zátylku. Břišní stranu má tento druh strakapouda čistě bílou, na křídelních krovkách a na rýdovacích perech jistě nepřehlédneme bílé podélné proužky. Týl samce je ozdoben červenou skvrnou, obě pohlaví mají červeně zbarvené okolí kloaky a spodní část ocasu. Nohy strakapouda: Dva prsty směřují dopředu a dva dozadu. Díky tomuto uzpůsobení strakapoudi dobře šplhají i na svislých plochách. Strakapoud velký proklepává kmeny stromů a poslouchá, zda mu ozvěna neoznámí přítomnost nějaké dutiny skrývající larvu. Larvy a kukly hmyzu vytahuje špičatým a lepkavým jazykem. „Mladý pták“ se svým zbarvením podobá dospělým ptákům, liší se od nich jen zářivě červenou skvrnou na temeni, která je po stranách černě lemovaná.

Rozšíření

Strakapoud velký je nejhojnějším evropským datlovitým ptákem. Proto není divu, že ho zastihneme na obrovském území od jehličnatých lesů Skandinávie až po zbytky listnatých hájů ve Středomoří. Strakapoud velký žije v nejrůznějších nadmořských výškách: prakticky od úrovně mořské hladiny až do 1 000 metrů na mořem. Nevyhýbá se lesům ani centrům velkých měst, hnízdí například na starých hřbitovech, v parcích a na zahradách, pokud zde najde dost starých stromů. Osamoceným stromům v polích se strakapoud velký vyhýbá, protože by na těchto místech nenašel dost potravy a hnízdních příležitostí. Potřebuje totiž stromy s vysokým kmenem, s odumřelými nebo ztrouchnivělými částmi, v nichž by mohl dobře hledat dřevokazné larvy a tesat si hnízdní dutinu. Na většině území, které obývá, je strakapoud velký stálým druhem. Většinou se nevzdaluje více než deset kilometrů od místa, kde se vylíhnul. Jinak je tomu ale na severu, ve skandinávských a sibiřských jehličnatých lesích. Zde závisí jeho přežití na tom, aby si dokázal i během zimy opatřit dostatek šišek plných semen.
Tento šplhavec hnízdí kromě Irska a Islandu po celé Evropě a dále v celém mírném pásmu Asie až po Kamčatku a sever Vietnamu.

Způsob obživy

Chutě strakapoudů velkých jsou rozmanité. Požírají pavouky, hmyz a jeho larvy i rostlinnou stravu. Larvy hmyzu dovedou strakapoudi sbírat ze štěrbin kůry, vyhledávat v úkrytech pod kůrou i dobývat z chodbiček ve dřevě. Poklepem zobákem na kmen či větev stromu strakapoud dokáže určit, zda se ve dřevě nalézá nějaká larva. Jakmile přesně zaměří její polohu, rozšíří zobákem otvor do její chodbičky a vytáhne ji lepkavým koncem svého drsného jazyka. Strakapoudi velcí se po celý rok živí též bobulemi, ořechy a semeny šišek. Nejvíce ovšem této potravě holdují v zimě, kdy nemohou najít dost hmyzu. Strakapoud je známý tím, že si vytváří takzvané kovadliny. Když totiž potřebuje rozbít ořech nebo ze šišky odtesat šupiny, zaklíní si svou potravu do štěrbiny v kůře nebo do rozštípnutého pařezu. Tuto kovadlinu používá každý strakapoud opakovaně po dlouhou dobu. V létě se strakapoud občas pouští i do plenění hnízd.

Rozmnožování

Každý rok brzy zjara začínají samečkové strakapouda velkého intenzivně bubnovat do stromů. Tím zahánějí ostatní samce, ale současně lákají do svého teritoria samičky. Zásnuby strakapoudů vypadají tak, že se oba ptáci honí a předvádějí typický třepetavý let se široce roztaženým ocasem. Nakonec si pár vybere vhodný, alespoň částečně odumřelý strom a ve výšce tří až pěti metrů začne tesat do kmene nebo do silné větve hnízdní dutinu. Krátká vchodová chodba ústí do skromně vybavené hruškovité dutiny. Kromě trošky třísek na dně totiž tato hnízdní dutina není ničím vystlána. K bílým vajíčkům strakapouda se do hnízdní dutiny nedostane žádný nepřítel. Při sezení se oba partneři střídají. I čerstvě vylíhlá mláďata se již odhodlaně staví do žebravé pozice, jestliže se na hnízdě objeví některý rodič se zobákem plným housenek. Velice často však z nich přežije do dospělosti jen několik nejsilnějších. Samec odpočívá s mladými na hnízdě, ale situace nakonec dospěje k tomu, že ho odrůstající mláďata z těsného hnízda vyženou ven. Během prvních nocí po vylétnutí z hnízda mladí ještě odpočívají přitisknuti ke kmeni stromu. Nakonec si však najdou nebo vybudují vlastní dutinu k přenocování.

Ochrana

Strakapoud velký je všude hojným druhem a v některých oblastech se jeho počty dokonce zvyšují. Ohrozit ho může jen postupné odumíraní lesů v průmyslových oblastech a s tím související úbytek stromů vhodných ke hnízdění.
Český název Strakapoud velký
Latinský název Picoides (Dendrocopos) major
Délka 22 - 33 cm
Rozpětí křídel 34 - 39 cm
Hmotnost 80 g
Období hnízdění duben - červen
Počet snůšek 1
Doba sezení 10 - 13 dní
Potrava Hmyz žijící ve dřevě, semena, ořechy, ovoce, vejce a mláďata jiných ptáků
Způsob života Aktivní ve dne, samotářský a silně teritoriální
Délka života Asi 11 let
Ochrana Ne
Citace: Kol. Autorů (2000); Encyklopedie zvířat 2000 - 3. svazek; IMP BV/international Masters Publishers s. r. o.; CZ-P-60-10-20-065, Karta 169

Jana Šoltésová