Studiem v těchto zemích, ale i návštěvami Japonska nebo Thajska, si tak splnil životní sen. Část svého dobrodružství zachytil fotoaparátem a kamerou. „Pro běžné návštěvníky jsem natáčel nevšední věci. Bydlel jsem třeba v korejských klášterech. Mám tedy záběry i z jejich rituálů, zvyků či loučení se zemřelými,“ říká Chmelka.

Čínsky umí plynně a kromě toho se částečně dorozumí i korejštinou, kterou by rád ještě vypiloval.

Videokanál "Čína–Korea–Japonsko–Můj šálek čaje" založil, aby si lidé u nás mohli udělat představu o tamním životě. „Byla by škoda takový materiál přivézt domů a nepodělit se o něj s ostatními. Diváci se tak třeba dozví, jak vypadá běžný život ve městech, na venkově nebo atmosféra v restauraci, ale také, že se například Japonec s Číňanem moc nedorozumí,“ pokračuje jedenatřicetiletý nadšenec.

Přišlo mu totiž zajímavé spojit záběry z Číny, Jižní Koreje nebo Japonska. „Chci divákům nabídnout kontrasty mezi těmito zeměmi,“ vysvětluje.

Jeho okolí si často myslí, že Asiaté z okolích zemí jsou téměř všichni stejní. „Je to podobné jako třeba mezi Čechy a Rakušany. Bydlíme kousek od sebe, ale máme jinou kulturu nebo řeč,“ poodhaluje muž, který se nyní živí tlumočením a překlady.

Podle něj se Češi od Korejců mohou učit kupříkladu v jistých morálních zásadách. „Nikoho by tam nenapadlo ukrást odložený telefon na stole. Například i zapomenutý nákup jede až do konečné stanice v metru,“ vzpomíná muž.