Možná je součástí vašich vzpomínek na školní léta. Nebo se s ní vídáte denně a čtete její jméno pod novinovými články. Eva Šupinová vede na břeclavské obchodní akademii školní časopis, a to přesto, že učí matematiku.

Jak jste se dostala k vedení školního časopisu?
Vždy jsem tíhla k psaní, nadání jsem asi zdědila po otci. Chtěla jsem být dokonce spisovatelkou, ale až po pádu komunismu jsem dostala příležitost psát to, co jsem chtěla. Nelíbila se mi atmosféra ve škole. Chtěla jsem, aby k sobě učitelé a studenti měli blíž.

Odmalička jste chtěla učit?
Nepřemýšlela jsem o tom, čím budu. Jelikož jsem ráda chodila do školy, měla jsem představu, že v ní budu chtít být co nejdéle. Což se teda bohužel splnilo. (smích) Učitelství je běh na dlouhou trať a výsledek se třeba nemusí dostavit.

Setkáváte se s údivem lidí , že učitelka matematiky se věnuje tomu, co by přisuzovali spíše češtinářce?
V podstatě se divili spíše ti, kteří nevěděli, že učím matematiku. Můj názor je takový, že když má člověk nějaký zájem, tak se zdokonalí ve všem.

Kdy jste se začala vašemu koníčku, tedy psaní, věnovat naplno?
Od roku 1991, kdy jsem vydávala v Lanžhotě místní časopis Lanžhotský zpravodaj, posléze pod názvem Lanžhot obrazem a slovem a také Podluží. Bylo to náročné, dneska už bych do toho nešla.

Jak vznikl studentský časopis na Obchodní akademii Břeclav?
Na obchodní akademii jsem nastoupila ve školním roce 1979/1980 a novinářský kroužek ani studentský časopis tam neexistoval. V té době to nebylo žádoucí, protože panovala hluboká totalita. Novinářský kroužek jsem založila až v roce 2000, kdy jsme začali se studenty vydávat časopis s názvem Kibic.

Ovšem v dnešní době již Kibic nevychází…
Momentálně vydáváme ve škole již druhým rokem česko-slovenský časopis Piknik, který je financován z fondů Evropské unie. Naše partnerská škola je v Piešťanech.

LUĎKA FERSTLOVÁ