Jen jedenáct banek obdrželi fotbalisté poštorenského Tatranu v domácím prostředí při slavné sezoně. Velký podíl na tom měl také stoper Stanislav Suský. Rakvický rodák patřil mezi hrstku hráčů z regionu, kteří v nejúspěšnější sezoně klub bojovali. „Domácí to měli vždycky těžší než drahé posily," přiznává za rok padesátiletý Suský.

Před dvaceti lety patřil mezi zkušené borce poštorenské sestavy. V její defenzivě spolupracoval hlavně se Slováky Antonem Petrovským a Mariánem Kopčou. „To byli kluci, co si prošli žákovskýma ligama. Já jsem do sedmnácti hrál okresní přebor," vzpomíná.

Rozdílné podmínky v kariéře mu ale nebránily v tom, aby na hřišti nechal všechno. „Hlavně doma, když přišly na stadion tři čtyři tisíce diváků, to jsme žrali trávu. Cítili jsme zodpovědnost. Byla to obrovská motivace," upozorňuje na tehdejší realitu fotbalista, který prošel tehdejším Gottwaldovem nebo vojnou v Táboře a Karlových Varech.

Tam se setkal hráči jako Pavel Srníček, Vladimír Kinder nebo Martin Frýdek. Ani v Poštorné si ale nemohl na kvalitní spoluhráče stěžovat. „Byli tu výborní fotbalisté. A dobří kluci. Všichni jsme si sedli, nikdo nepřipomínal, že je někdo domácí a někdo třeba ze Slovenska," představuje hlavní sílu tehdejšího týmu, který skončil za Karvinou a Teplicemi na třetím místě tabulky.

Před luxusními diváckými návštěvami sehráli Jihomoravané nejeden povedený zápas. Suský si ale po letech vybavuje jeden venkovní. „Hráli jsme v Blšanech a vyhráli 5:1. Ten zápas se nám úžasně povedl. Mám pocit, že Patrik Holomek tehdy dával tři branky," usmívá se při vzpomínce.