Protože se nedávno stěhovala a čeká, až jí stavaři opraví dům, její šicí stroj našel dočasný domov u rodičů v jiné obci. „O minulém víkendu jsem zkusila šít na vypůjčeném kufříkovém stroji. Ale to není nic pro mě, potřebuji pořádnou mašinu, tedy moji průmyslovou Minervu,“ směje se Petrášová.

Tu se jí nakonec podařilo do Morkůvek i přestěhovat. „Díky ochotným chlapům z dědiny, kteří mi ji hned po víkendu přivezli a zprovoznili v místnosti ve dvoře obecního úřadu. A od té doby opět dělám dvanáctky jako švadlenka. Kupy papírů v kanceláři sice rostou, ale myslím, že nikam neutečou,“ usmívá se starostka.

Řada místních za ní přichází s látkami k šití i s nabídkou pomoci. „Tu raději odmítám a doporučuji, pokud chtějí, ať šijí raději doma. Není dobré, abychom se sdružovali. Vím hned o několika ženách v obci, které se do šití roušek vrhly, rozdávají je po okolí i posílají do nemocnic. Každá z nich si zaslouží velké poděkování. A taky chlapi, kteří pomáhají aspoň se stříháním látek, šňůrek a gumiček. Moc bych chtěla poděkovat lidem, kteří se v této době snaží pomáhat nejen například rozvozy a roznáškami nákupů či roušek. Je to krásné. Jsem hrdá na své spoluobčany,“ vyzdvihuje ochotu obyvatel starostka.

I ona apeluje, aby lidé neopomněli důkladnou péči o své roušky. „Je moc příjemné zjišťovat, kolik dobra a ochoty pomoci v lidech je. Na druhou stranu ale pořád musím přemýšlet nad tím, jak lehce se tato iniciativa může zvrhnout v pravý opak. Je potřeba, aby si lidé roušky před prvním použitím vyprali a vyžehlili. Vím ale, že to řada z nich neudělá. Také je třeba o roušky po použití dobře pečovat a vyvařovat je,“ zdůrazňuje starostka.

Koronavirus v Česku