„Za posledních pět let jsem s dětmi a školáky stloukl už několik desítek krmítek a ptačích budek. Je to práce o pravých úhlech a milimetrech, někdy ale děti měří, měří a stejně pak některé strany nesedí," směje se sedmadvacetile­tý muž.

V Duhovce dělají nadšenci ptačí budky vždy před příchodem jara a na podzim navíc krmítka.

Dětem z přírodovědného kroužku i dalším zájemcům Václavík nejdříve nastiňuje základní principy výroby přístřešku pro ptáky. „Důležité je uvědomit si, komu má budka sloužit, v našem případě sýkorkám. Musíme podle toho zvolit velikost dna i vletového otvoru. Ten je pro tyto ptáky menší. Dřevo používáme nehoblované, aby se na něm sýkorky mohly zachytit. A neděláme ani bidýlka, aby se tam nevyškrábala kočka nebo kuna," vysvětluje posluchačům.

Po teoretickém úvodu jdou prkna na stůl. Začíná se.

Děti s tužkami v rukou od něj dál slyší: „Strana, kudy ptáci vlétají musí být otevírací. Sýkorky si totiž udělají v budce hnízdo, přičemž ji pak zaplní někdy až po stříšku, musí se proto před zimou znovu vyčistit," radí Václavík.

Z domku U Mamuta, kde se akce koná, se začínají ozývat zvuky elektrické pily a opakující se rány, jak kladivo zatlouká hřebíky do dřeva. Po vyřezání vletového otvoru už se budky rýsují.

Jejich vlastnosti vylepšují děti kusem asfaltové lepenky – ipy, která „přistává" na její střeše. Děti se dozvídají také do jaké výšky je vhodné budky umístit a další dobré tipy.

„Podobné akce jsou pro děti důležité. Stloukání ptačích budek má v sobě řadu výchovných prvků, například procvičení zručnosti, děti se naučí používat různé nářadí a materiály. Naučí se i něco o přírodě. A stráví svůj volný čas smysluplně," uzavírá muž.

Středisko volného času Duhovka má již na zahradě čtyři budky pro sýkorky koňadry a další pro kominíčky.