Psal se rok 1938. Můj tatínek mě, jako čtyřletého, vzal tajně do Hustopečí. Polními prašnými cestami jsme proklouzli do starobylých uliček s mnoha vývěsnými štíty. Štiplavý pach potu a zápach zvířat omamoval a dráždil. Tak vzpomínal období po březnovém vzniku protektorátu hornobojanovický malíř Antonín Vojtek.

Jeho otec byl v odboji. „Tehdy jsme šli přes vinohrady kolem Kurdějova, protože měl tatínek v Hustopečích nějakou schůzku. Bylo to pro mě jako pro dítě obrovské dobrodružství,“ řekl Vojtek.

Převzetí budovy celnice německými vojenskými orgány a odchod českých vojáků, Hatě, říjen 1938.
Znojmo, 15. březen 1939: bez odporu. Němcům komplikovalo postup jen počasí

Tajné přecházení z jedné obce do druhé ostatně v této době nebylo ničím neobvyklým. „To proto, že řada obcí a měst včetně Břeclavi, Hustopečí nebo třeba Přítluk patřila k nacistickému Německu, a mnohé naopak k Protektorátu Čechy a Morava,“ poznamenala břeclavská historička Alena Káňová, která se specializuje na osudy židovského obyvatelstva v regionu.

Protože se vznikem protektorátu došlo ke zpřísnění vydávání propustek a k návštěvě sousední obce musel být závažný důvod, přecházeli lidé hranice na černo. „Se vznikem protektorátu došlo ke zkomplikování styků mezi lidmi. Bylo to dokonce horší, než v říjnu 1938, kdy se Břeclav stala součástí nacistického Německa,“ srovnala Káňová.

Ilustrační foto
Protektorát: museli se vystěhovat, místo jejich domovů chtěli nacisté střelnici

okupace v regionu

- od 8. října 1938 byla Břeclav, Hustopeče a Mikulov součástí nacistického Německa
- 15. října 1938 museli Břeclav opustit všichni Židé
- půl roku po okupaci vypukla druhá světová válka – v Břeclavi znamenala trvalý zákaz pouličního nočního osvícení, přikázané zatemňování oken domácností, vojenské odvody do německé armády. V případě české národnosti šlo o službu v polovojenských útvarech či omezení osobní železniční přepravy ve prospěch válečné

Lidé na Břeclavsku se v této době hojně zapojovali do odboje. „Aktivní v tomto směru byli Ludvík Cupal, František Pavelka, František Kobzík, Jan Černota nebo Vladimír Kováč. Hodně se také zatýkalo, obyvatelé v Protektorátu si museli zvyknout na odlišnou politickou správu vedenou z Hodonína, objevovaly se stále nové antisemitské zákazy a příkazy. Kromě toho začalo váznout i zásobování, které bylo v letech 1940 a 1941 doslova kritické,“ popsala tehdejší dobu historička.

Na těžký život v protektorátu vzpomínali i pamětníci. „Dědeček mi vyprávěl, jak se schovávali v jakési jámě na uchovávání zeleniny, aby je Němci nenašli. Tam si taky po celou dobu války schraňovali jídlo, kterého bylo žalostně málo,“ podělila se o zážitky osmašedesátiletá Květa Morávková původem z Ladné.

Autobus plný dětí se ve čtvrtek ráno srazil s traktorem s přívěsem. Nehoda se stala v Moravské Nové Vsi před půl osmou. Na to, že jsou děti zraněné, přišli až učitelé ve škole.
Hrana přívěsu traktoru rozbila dvě skla autobusu. Děti přišly do školy zraněné

Jaro 1938 s sebou přineslo vyostření už tak napjatých vztahů k židovskému obyvatelstvu. „Lidé, kteří se hlásili k židovské víře, museli Břeclav opustit do 15. října 1938. Řada z nich již předtím odešla do obcí v okolí, které patřily do tak zvané druhé republiky. Poslední stovka židovských obyvatel byla v listopadu odvezená do sběrného tábora do Ivančic a později je čekaly transporty do Terezína, jako předstupeň vyhlazovacích táborů. Z šesti stovek lidí tohoto vyznání, kteří zde při posledním sčítání v roce 1930 byli registrovaní, jich přežila pouze hrstka,“ přiblížila osud břeclavských Židů Káňová.