Sobotní hlasování rozhodlo, že legenda československého boxerského ringu z osmdesátých let už do dalšího kola nepostoupí. Své účasti ovšem Osička nelituje. Užil si každou minutu projektu. „Věděl jsem, že je to těžká soutěž, že to bude dřina. Chtěl jsem to však zkusit. Byla to pro mě výzva, tak jsem do toho šel. Byl jsem navíc nejstarším účastníkem" říká devětapadesátiletý muž.

Tanec bral dříve především jako zábavu a srandu. „S kamarády jsme to nikdy nebrali moc vážně. Byla to především ta sranda. Ve Stardance to bylo však naprosto něco jiného. Měli jsme i dvoufázové tréninky a hodně jsme dřeli. Celé čtyři měsíce," vypráví Osička, který tančil po boku profesionální tanečnice Romany Motlové.

Po fyzické stránce však neměl s trénováním vzhledem k jeho bohaté sportovní minulosti problémy. „S fyzičkou jsem na tom, řekl bych, stále dobře. Tam problém nebyl. Horší už to bylo spíš s motorickou pamětí. Zapamatovat si všechny ty kroky, jak jdou po sobě, to byl opravdu oříšek. A ještě se uvolnit. Když člověk myslí na kroky, tak se moc uvolnit nemůže. Potřeboval bych na učení asi více času," směje se boxer, jenž na konci sedmdesátých let vyprodával pražskou Lucernu a ukořistil i bronzovou medaili na mistrovství Evropy, třikrát bral třetí místo i na armádním mistrovství světa.

I přes všechno úsilí a dřinu, kterou do Stardance vložil, bude na soutěž vzpomínat jen v dobrém. „Je to zajímavá zkušenost a mohu říct, že jsem si to opravdu užil. Nejen prostředí, ale hlavně i kolektiv lidí. Sešli jsme se skvělá parta. S některými jsem se potkal poprvé v životě a moc rád jsem se s nimi seznámil," podotýká muž.

I když už mnoho let žije v hlavním městě, na své kořeny nezapomíná. „Stále jezdím rád do Moravského Žižkova a na Moravu celkově. V Žižkově mám rodinu a spoustu přátel. Kromě toho si rád také zajedu na dobré víno," dodává moravská boxerská legenda a malíř.