Dušan Růžička z Moravské Nové Vsi před více jak dvaceti lety propadl pěstování kaktusů. Ve sklenících za domem se mu vyhřívá zhruba tisícovka nejrůznějších druhů. Velká část z nich nyní zjara vykvétá. Podívejte se!

Některé jsou desítky let staré, ale velikostí se vyrovnají sotva nehtu palce. Jiné, jako třeba familiárně zvaná Tchynina židle, vyzývají svými rozměry k usednutí. Mnohé jsou zase překvapivě bez trnů, a některé dokonce v květu pronikavě voní. Řeč je o kaktusech, kterých ve sklenících v jednom z domů v Moravské Nové Vsi pěstuje zapálený kaktusář Dušan Růžička tisíce.

Kvalita plodů jahod by měla být letos více než dobrá. Na množství by jich však mohlo být méně
Úrodu jahod v Šakvicích ochrání před mrazem speciální mlžné dělo

Pro muže s vzezřením drsného rockera se kaktusy staly skutečnou slabostí zhruba před dvaceti let. Začínal s několika běžnými druhy. V současnosti jich má asi tisícovku. A mezi nimi i ty, které se celosvětově řadí k vůbec nejvzácnějším.

„Vidíte tenhle Discocactus? Tak jeho květ neskutečně krásně voní. A tyhle? Ty zase rostou až v nadmořské výšce okolo čtyř kilometrů. Těm je u nás opravdu horko. A třeba tohle vlastně není jeden kaktus, nýbrž dva, které jsou na sobě naroubované. Roubují se buď proto, že špatně rostou na vlastních kořenech, nebo proto, aby se jejich růst urychlil,“ ukazuje redaktorce Růžička.

Dušan Růžička z Moravské Nové Vsi podlehl pěstování kaktusů. Zasvětil do něj dokonce i manželku Pavlu.Dušan Růžička z Moravské Nové Vsi podlehl pěstování kaktusů. Zasvětil do něj dokonce i manželku Pavlu.Zdroj: Deník/Iva HaghoferSkleníky za domem, které v chladných dnech vytápí teplem z kamen, nyní doslova září barvami. Řada kaktusů totiž právě překrásně kvete. „Dá se říct, že se o ně starám tak trošku jako o miminka. Mám totiž nastavený budík a v noci k nim vstávám až třikrát. To abych přiložil dřevo do kamen,“ usmívá se sympatický pěstitel.

„Dá se říct, že se o ně starám tak trošku jako o miminka. Mám totiž nastavený budík a v noci k nim vstávám až třikrát. To abych přiložil dřevo do kamen.“

Teplotu se snaží udržet okolo deseti až dvanácti stupňů. Ve dne, když do oken praží slunce, tady vystoupá i v dubnu až k příjemné třicítce. „Ne všechny kaktusy kvetou. Vlastně se dá říci, že čím je kaktus větší, tím kratší dobu jeho květ vydrží. Ty menší tedy dokážou kvést i týden až deset dnů. Ty větší třeba odkvetou i v řádu hodin. Lidé, kteří kaktusy pěstují celoročně v bytech, se většinou květu nedočkají vůbec,“ překvapuje Růžička, který pravidelně vyráží také na nejrůznější burzy či výstavy kaktusů po celé republice.

Kaktusy pěstuje především pro vlastní potěchu. Láskou k nim dokonce nakazil i manželku Pavlu. „Péče o kaktusy vezme opravdu hodně volného času. Když manžela hledám, s jistotou ho najdu s pinzetou nebo u substrátu právě tady. Buď něco předělává, stěhuje, nebo zalévá. Skleník každý rok zvětšujeme a rozšiřujeme. Třeba tady kdysi stávala motorka. Jenže museli jsme ji prodat. Nebyl čas na ní jezdit,“ vypráví s úsměvem Pavla Růžičková.

Dušan Růžička z Moravské Nové Vsi podlehl pěstování kaktusů. Zasvětil do něj dokonce i manželku Pavlu.Dušan Růžička z Moravské Nové Vsi podlehl pěstování kaktusů. Zasvětil do něj dokonce i manželku Pavlu.Zdroj: Deník/Iva Haghofer

Dříve Růžičkovi stěhovali na zimu všechny kaktusy do velkých regálů v průjezdu domu. „Trvalo to pokaždé tak čtrnáct dní. Stejnou dobu jsme je pak stěhovali i zpátky. To víte, okolo roku 2000, když jsem začínal s pěstováním kaktusů, ke kterému mě přivedl bývalý správce zámečku Pohansko Petr Gajda, jsem měl zaskládaný jen jeden parapet. Pak přibyl druhý, a rázem byly parapety plné všechny. Přišel první malý skleník, pak další trochu větší. No a teď to vypadá tak, jak to vypadá,“ směje se muž z Moravské Nové Vsi.

Ilustrační foto
Pediatrička v Moravské Nové Vsi končí. Stovky malých pacientů shánějí lékaře

Dušan Růžička z Moravské Nové Vsi podlehl pěstování kaktusů. Zasvětil do něj dokonce i manželku Pavlu.Dušan Růžička z Moravské Nové Vsi podlehl pěstování kaktusů. Zasvětil do něj dokonce i manželku Pavlu.Zdroj: Deník/Iva HaghoferKaktusy jsou od té doby hned po manželce jeho největší láskou. „Tenkrát mě jejich pěstování prostě chytlo. Je to taková moje droga. Poslední dobou jsem hodně zapálený pro ty nejmenší. Často je to tak, že čím je kaktus menší, tím je vzácnější,“ zmiňuje Růžička.

Zatímco jeho fascinují trny, manželka Pavla obdivuje na kaktusech jejich květy. „Některé kaktusy kvetou už po třech letech. Některé třeba až v padesáti. A jiné zase vůbec. Třeba tyhle sloupovité mi asi nevykvetou nikdy,“ myslí si kaktusář.

Právě duben je měsícem, kdy se kaktusy začínají probouzet ze zimního spánku. V růstu a květu bývají zhruba do října. „Právě v tuto dobu je dobré začít kaktusy zalévat. Podle potřeby tak každých šest týdnů. Naopak od října do dubna nezalévám vůbec. Nechávám je odpočívat,“ radí zkušený pěstitel.


Nahrává se anketa ...

Vodu kaktusům vlévá do velkých van. Nezřídka do nich nalije deset až patnáct litrů. „Důležité je nezalévat ve velkém horku. Když je extrémně teplo, rostlina stagnuje a stáhne se. Pokud ji zalijete, uhnije. Ideální je zalévat, když je v létě venku kolem dvaceti stupňů, je pod mrakem, nebo když prší. A hlavně nezalévat, když je substrát ještě vlhký nebo mokrý. Pokud si nejste jistí, tak je lepší nezalít třeba měsíc. Rostlině to nevadí, jen se scvrkne. Horší je ji přelít,“ podotýká Růžička.

„Vůbec ne. Některé jsou úplně bez trnů. Třeba takzvaný Dívčí sen.“

Vyvrací také domněnku, že všechny kaktusy píchají. „Vůbec ne. Některé jsou úplně bez trnů. Třeba takzvaný Dívčí sen,“ zmiňuje kaktusář.

Pomalu pomýšlí i na svého nástupce. „Nikdo z dětí zájem nejeví. Máme ale tříletou vnučku, tak to zkusíme alespoň přes ni. Uvidíme, jestli ji to bude bavit. Dříve býval v každém větším městě klub kaktusářů. To už dneska upadá. Mladé jejich pěstování nezajímá. Přitom čeští kaktusáři jsou ve světě vyhlášení a řadí se k absolutní špičce,“ vyzdvihuje neoveský pěstitel.

Řopík, stavba lehkého opevnění s označením 114/46/A-160Z.
Řopíky z dob minulých na Břeclavsku. Pevnosti hledají kupce

Kaktusy, o které ve svých sklenících pečuje, jsou doma v jižní části Spojených států amerických, nebo pocházejí z Mexika, Argentiny, Bolívie, Peru či Chile. „Podívat jsem se tam ještě nikdy nebyl. Ale rád bych. Tak uvidíme. Kaktusáři pořádají zájezdy, které trvají třeba měsíc. Konají se ovšem v poměrně drsných podmínkách. Spí se vesměs ve stanech a s hygienou to tam taky není bůh ví jaké. Tak uvidím, jestli do toho půjdu,“ zvažuje nahlas Růžička.