Zdeněk Rohrer je dálničním policistou od roku 1996. Srovnávat tehdejší provoz s dnešním, je podle něj nemožné. „Když jsme tehdy zastavili, stávalo se, že jsme někdy čekali na projíždějící auto i patnáct minut. A dneska?" ptá se Rohrer, aniž očekává odpověď. Není třeba. Stačí pohled z okna.

S kolegy toho na D2 pamatuje hodně. Opilé a zdrogované řidiče, nehody, povalující se lyže i auto s mrtvou ženou v kufru. „Chlap ji přivezl v malém Fiatu Punto z Prahy a tady se chtěl těla zbavit. Tu směnu to bylo poslední auto, které jsme se shodou okolností rozhodli zastavit," vzpomíná policista na starší příběh.

Ferrari pláchlo

Je chvíli po desáté hodině. Rohrer s kolegou Zdeňkem Kouřilem projíždí dálnici a na chvíli zastavují u jednoho z odpočívadel. Stačí okamžik, aby si u projíždějící dodávky všimli přestupku. Bystrý zrak. „Ze zkušeností už víme, kam a na co se dívat," přikyvuje Kouřil a sešlápne plyn. V tu chvíli lze plně docenit vhodně tvarované sedačky. Při dohánění řidiče, který za volantem nahlížel do papírů, se ručička tachometru stáčí ke 180 kilometrům za hodinu. Pro rychlou jízdu Kouřil absolvoval speciální školení.

Speciální je také vybavení, které Superb ukrývá. Nechybí vnitřní radar na měření rychlosti nebo kamery, kterou jsou schopné natáčet provoz před i za autem. To je bez označení a v momentě ukrytí majáku nelze na první pohled téměř poznat, k čemu slouží.

Opět bystré oko.

A opět řidič kamionu věnující se i něčemu jinému, než provozu. Mladý muž drží u ucha mobil. „I když to bylo nutné, dám si příště pozor. Ve výsledku je dobře, že policie na provoz dohlíží. Nehodám je lepší předcházet," tvrdí před kamionem muž, jenž se představuje jako Jakub. Odjíždí s pokutou.

Právě nepozornost patří k nejčastějším přestupkům, kterých se řidiči na D2 dopouští. Výrazné překročení rychlosti a agresivní způsob jízdy jsou na ústupu. V policejních zápisech ale asi ještě dlouho zůstane Ferrari, které po sešlápnutí pedálu jednoduše zmizelo. Ujelo. Podobných případů je za poslední léta minimum. Naopak je více opilých a zdrogovaných.

Hlídka za dvanáctihodinovou směnu najezdí průměrně kolem tří set kilometrů. „Počet přestupků se liší. Minulý týden jsme v jeden den rozdali čtrnáct pokut, jindy třeba jen sedm," doplňuje Kouřil. Superb stáčí ke stanici. Další výjezd má po obědě.