Padesátiletý Antonín Sadílek z Hustopečí vede ve městě vinařství, které nese jeho jméno. Je ženatý, má syna Tomáše. „V oboru podnikám dva roky. Vinici mám poměrně malou, hlavní produkce je z nákupu hroznů. Ročně dělám asi deset tisíc lahví, ale produkci bych chtěl postupně rozšiřovat," říká Sadílek.

Mezi jeho nejvýznamnější ocenění patří titul šampiona výstavy v Hustopečích. Získal také cenu za nejlepší kolekci vín nebo zlatou medaili na Hustopečské pečeti.

Jak a díky komu jste se k vinařství vlastně dostal?

Vinaření, ke kterému mě vedl otec, se věnují od mládí. Aktivně jsem začal v roce 1983. Otec měl vysazené vinice.

V čem podle vás spočívá tajemství výroby dobrého vína?

Základem je kvalitní surovina, technologické zpracování a šikovnost vinaře.

Existuje nějaké pravidlo, kterým se jako vinař bezvýhradně řídíte?

Snažím se poučit z chyb a hlavně se zdokonalovat.

Kolik vína denně obvykle vypijete?

To je různé. Denně ochutnám třeba jedno deci, abych věděl, v jaké stavu víno je. Samozřejmě pokud je příležitost nebo různá setkání, vypiju i více.

Jakou nejkrásnější a naopak nejhorší chvíli jste s vínem dosud zažil?

Nejkrásnější chvíle jsou, když mám ve sklepě hezké a kvalitní hrozny. Těší mě, že z nich mohu dělat víno podle svých představ. Nejhorší chvilka byla, když nám někdo z vinice ukradl železné tyčky.

Kterého ze svých vinařských úspěchů si ceníte nejvíc?

Když má vína ocení kamarádi a když chutná zákazníkovi.

Máte raději tradiční odrůdy a postupy, nebo jste spíše zastáncem moderních metod a nově vyšlechtěných o­drůd?

U nás jsou zejména tradiční odrůdy jako Veltlín zelený, Ryzlink rýnský, Ryzlink vlašský nebo André. Jsem spíše pro tradici.

Kterého z vašich konkurentů si nejvíc vážíte? A proč?

Neberu vinaře jako konkurenty, ale spíš jako kamarády. Rád se s nimi setkávám, pobavím a poradím.

Myslíte na budoucnost? Vychováváte si svého nástupce?

Syn studuje, víno má však rád. Až čas ukáže, zda se mu bude věnovat. Doufám, a přál bych si to, aby tradici zachoval. Rád bych mu to jednou předal.