Nejen v břeclavském Káčku si dnes lidé nemohou udělat anonymní testování na žloutenku typu C. Přitom to dříve bývala běžná a užitečná služba. Toto onemocnění je totiž jen velmi těžko léčitelné.

„Sám nevím, kam bych se obrátil zjišťovat, jestli žloutenku mám nebo ne. K lékaři bych určitě nešel, protože bych se bál, jak bude reagovat. Asi bych se snažil si test někde sehnat,“ řekl třiadvacetiletý Josef Dohnalík z Břeclavi. Naráží tím na to, že žloutenka typu C bývá nemocí narkomanů.
„Testy nemáme a nemají je ani jiná centra v Evropské Unii. Neprošly totiž atestací. Téměř každý týden za námi chodí klienti, kteří o anonymní testování mají zájem. Jediné, co můžeme dělat, je poslat je do hepatální poradny,“ sdělil vedoucí břeclavského K-Centra Štěpán Žáček.

Podle něj nabízí Káčko v současnosti klientům jen prevenci a poradenství. „Byli zvyklí, že si jednou za čas udělali test oni i jejich rodiny nebo partneři. Dařilo se nám tak snižovat počty infikovaných a držet situaci více méně pod kontrolou,“ popsal vzniklé problémy Žáček.
„Už dva roky se snažíme vyjednávat s ministerstvem zdravotnictví. Bezvýsledně. Slibovali nám, že do konce roku to vyřeší. Teď posunuli termín na začátek jara,“ uvedla Barbora Orlíková z Národního monitorovacího centra pro drogy a drogové závislosti.

Problémem je podle ní zejména to, že Káčka nemají statut zdravotnických zařízení. „Proto je ministerstvo zdravotnictví nechce podporovat,“ dodala Orlíková.
V lékárně břeclavské nemocnice testy na žloutenku C nikdy neměli. „Kdyby měli lidé zájem, snažili bychom se je objednat. Je to zajímavý nápad,“ řekla pracovnice lékárny Anna Uhrová.

 

 

Žloutenka a její typy

Žloutenky A a B jsou infekční onemocnění způsobené virem VHA, resp. VHB. Zdroje nákazy těchto typů jsou různé, stejně jako jejich následky. Zatímco žloutenka typu A nepříjemně zasáhne do vašeho života „pouze“ nutností hospitalizace, opakovanými odběry krve, dlouhodobou rekonvalescencí s omezením sportovních a někdy i profesních aktivit, žloutenka typu B vede v řadě případů k poškození, případně i selhání jater.

Týká se nákaza žloutenkou i Vás?

Jak se žloutenka projevuje?
Příznaky žloutenky typu A mohou zpočátku připomínat chřipku: dostaví se únava, nechutenství, slabost, teploty, bolesti zad a břicha nebo hubnutí, zatímco zežloutnutí kůže nemusí být vůbec pravidlem. Ztráta fyzické kondice a únava mohou nakaženým znepříjemňovat život po několik měsíců. V některých případech (zvláště u dětí) se příznaky nemoci vůbec neobjeví. Tito lidé tak mohou žloutenku přenášet, aniž by o tom věděli.

U žloutenky typu B řada nakažených nemusí mít příznaky, mezi které patří: únava, nechutenství, bolesti kloubů, vyrážky a teplota. U části nemocných může žloutenka typu B přejít do chronické fáze, která bývá spojena s pokračující destrukcí jater, cirhozou či dokonce karcinomem jater (až 80% případů rakoviny jater je způsobeno žloutenkou typu B).

Jak se léčí?
Příčinná léčba žloutenky typu A neexistuje. Léčebný režim přitom může být pro pacienta časově, psychicky i fyzicky náročný. Je spojen s několikatýdenní hospitalizací a potřebnou izolací, opakovanými odběry krve a nutností několikaměsíčního přerušení sportovních či profesionálních aktivit.

Podobný režim může být nutný i u žloutenky typu B. Příčinná léčba žloutenky typu B je navíc značně finančně nákladná a její výsledky jsou nejisté. Léčebné přípravky podávané zpravidla injekčně, mají určité nežádoucí účinky a jejich účinnost je cca 50 – 60 %. Nemocný musí na určitou dobu přerušit sportovní aktivity, možná bude nějaký čas v pracovní neschopnosti a nebude zcela pánem svého času. Na alkohol musí rozhodně zapomenout.

Jak se proti žloutence chránit? Nejlepším řešením je očkování.
Nejúčinnější prevencí proti žloutence A a B je očkování. Proti oběma typům hepatitidy, A i B, už dnes existuje dlouhodobě účinná očkovací látka, obsažená navíc v jedné vakcíně. V současné době není nutné nepřeočkování u jinak zdravých osob.
Vakcínu zájemcům předepíše praktický lékař, který zároveň očkování provede. Základní očkování probíhá ve třech dávkách s tím, že první dávka je podána ve vybraném termínu, druhá o měsíc později a třetí dávka šest měsíců po dávce první. Celý proces je možné u dospělých zvládnout i rychleji; první dávka je aplikována ve vybraném termínu, druhá o sedm dní později a třetí dávka 21 dní po dávce první. V tomto případě je k dlouhodobé ochraně doporučována ještě čtvrtá posilovací dávka, a to 12 měsíců od dávky první.

MUDr.Jiří Pešina