S červeným šátkem kolem krku, v kovové zbroji a se zbraní u pasu Antoš prezentuje každodenní život důstojníka oddílu auxilia germánského kmene Batavů. Ačkoli se vystudovaný historik starověku o římské vojsko zajímal už v době svých studií, členem římské legie se stal teprve před dvěma lety. „K živé historii jsem měl blízko prakticky už od šestnácti let, ale dělal jsem jiné období, raný středověk a Vikingy v kmenovém svazu Styrke, který jsem i pár let vedl. Moc mě to ale nebavilo a unavený tou scénou jsem vedení přenechal kamarádce," říká Antoš, který v té době neznal nikoho, kdo by se zabýval živou historií se zaměřením na antické Římany, o které se zajímal.

ŘÍMSKÝM VOJÁKEM V MUŠOVĚ

Možnost stát se římským vojákem se mu naskytla, když začal pracovat v návštěvnickém centru Mušov - Brána do Římské říše. „Potkal jsem tady spolupracovníky, kteří vojáky dělají a začal jsem jezdit s nimi," vzpomíná Antoš.

„Máme teď začínající projekt a Batavů budeme mít víc, ale zatím jsem to jenom já."

Na začátku své římské kariéry byl vojákem čtrnácté legie v rakouském Carnuntum. Z legie nakonec odešel a v současnosti působí sám v batavském auxiliárním oddílu. „Máme teď začínající projekt a Batavů budeme mít víc, ale zatím jsem to jenom já," povídá Antoš. Spolupracuje ale se všemi římskými legiemi a jednotkami, které do návštěvnického centra chodí.

Podle něj je jednou z nejlepších věcí na koníčku živé historie právě vynikající společnost. „Mám moc rád lidi, kteří to tady se mnou dělají, a vždy se moc těším, když si spolu sedneme. To, že jsme v tom římském převlečení, je taková dobrá kulisa, která nás spojuje, a je to pěkné," přiznává.

PŮL ROKU JEDL CHLEBA SE SÝREM

Právě zmíněná kulisa, která je v mnohém replikou zbroje vystavené i v muzejní expozici, byla položkou, na kterou si Antoš musel ve svých

„Když jsem s tím začínal, půl roku jsem jedl chleba se sýrem a všechny peníze jsem dával stranou, abych je mohl do toho dát," přiznává. Všechno vybavení jej vyšlo asi na dvě stě tisíc korun."

začátcích našetřit. „Když jsem s tím začínal, půl roku jsem jedl chleba se sýrem a všechny peníze jsem dával stranou, abych je mohl do toho dát," přiznává. Všechno vybavení jej vyšlo asi na dvě stě tisíc korun.

O tom, kolik ale koníček ve výsledku aktéra stojí, rozhoduje podle něj i funkce, ve které vystupuje. „Záleží, jestli děláte obyčejného vojáka nebo už nějakého důstojníka. Důstojníci měli vyšší plat a přirozeně si mohli dopřát vybavení lepší a z honosnějších materiálů," vysvětluje Antoš.

DŮLEŽITÝ JE RESPEKT

Podle něj se člověk může pro roli důstojníka rozhodnout sám, důležité ale je, aby jeho pozici respektovali i ostatní aktéři subkultury. „Já si třeba myslím, že mě jako důstojníka respektují. Snad," směje se Antoš.

Za replikami oděvu a vybavení vojáků, které přitáhnou nejedno oko návštěvníka, stojí poctivá ruční práce samotných členů legií a jednotek. „Každý umí něco. V jedné skupině je člen, který umí vyrábět repliky těch zbrojí, přileb, další známý dělá čepele na meče a já umím vyrobit některé šperky pro ženy. To je taky takový můj koníček. Umím taky sešít i nějaký oděv," vyjmenovává Antoš.

Jak moc bude ale kostým autentický, závisí i na použitých materiálech. „Běžně v obchodě se dá koupit látka barvená chemicky, nebo taky vzít látka nebarvená a obarvíme si ji přírodními postupy. Látku si ale můžeme i sami utkat. To je samozřejmě nejlepší varianta," přibližuje Antoš.

Ručně tkaný a barvený plášť vlastní i on sám. „Tam už je ta cena ale opravdu vysoká, pár těch ručně dělaných kousků mám, ale na druhou stranu je potřeba trošku počítat i s tím, že jde o spotřební zboží, které se trhá a špiní. Nejsme miliardáři a je potřeba najít takovou zlatou střední cestu," dodává.

DOCHÁZÍ I KE ZRANĚNÍM

Jako správný římský voják se i Antoš ve své roli věnuje bojovým formacím i samotnému boji. Ačkoli kovové zbraně, které s kolegy používá, nejsou naostřené a neměly by být schopny rozseknout kůži, pořád jsou nebezpečné. „Mně se to stalo teďka na jaře, kdy jsem propíchl kamarádovi ruku v souboji a mrzí mě to. Samozřejmě to riziko tam je. Každý, kdo se tomu věnuje, s tím počítá, ale není to nic příjemného, když to někomu uděláte," povzdechl si Antoš. Mnohem bezpečnější je souboj s dřevěnými zbraněmi, s kterými je boj pro bojovníky i zajímavější, protože se nemusí tolik bát, že někoho zraní.

Svou lásku k antické historii a římskému vojsku Antoš šíří i dál. K zálibě v živé historii inspiroval také svou přítelkyni. „Zjistila, že jsou tady fajn lidé, a dokonce se mnou začala vyrábět i ty šperky a už je v tom lepší než já," říká s úsměvem Antoš.

Znalost historie podle něj není podmínkou pro tento koníček. „To se člověk může doučit," doplňuje.

Ve zbroji důstojníka batavského auxiliárního oddílu mohou lidé Tomáše Antoše spatřit na akcích v Mušově - Bráně do Římské říše takřka každou sobotu až do konce prázdnin.