Běží bosá. Má tam syna.

Datum se vepíše do paměti i prezidentu Tomáši Garrigue Masarykovi.

Tragický příběh začíná o půl sedmé ráno, kdy od školní budovy na návsi v Rakvicích odjíždí osm koňských povozů. Veze 106 dětí. Jde o výlet za krásami Pálavy, před osmou je výprava u břehu. Aby mohla pokračovat dále, musí Dyji postupně zdolat.

Čtěte také: OBRAZEM: Motýlí hemžení. Ve sklenících arboreta se líhnou i nové druhy

Zděšení na březích

Převozník má k dispozici pramici o rozměrech dvanáct krát tři a půl metru. O osmdesát let později bude jeden z mužů na rakvickém hřbitově vyprávět autorovi textu, že jeho otec byl tehdy jako dítě v první várce, která se na druhou stranu dostala v pořádku. Představit se nechce, ale přikývne: „Připomínáme si to každý rok."

Osudná chvíle nastává, když je na pramici větší počet dětí, než je plavidlo schopné zvládnout. Je jich 52. K tomu šest dospělých lidí a koně s povozem. Přibližně uprostřed řeky se pramice plní vodou. Nastává zmatek. Vyděšení školáci se shlukují na zádi. Pramice se převrací a ony padají do vody.

Místem se rozléhá křik.

Zděšení panuje na obou březích. Začíná boj o život.

Na desce u rakvického hřbitova se později objeví: „Několik dětí a dospělých se zachytilo přívozního lana, některým se podařilo doplavat ke břehu nebo byli zachránění."

Dílo zkázy dokonává nedaleký splav. Dyje si bere životy dvaadvaceti děvčat a devíti chlapců. Pod vodou umírá i čeledín s koňmi.

Rakvice právě prožívají jednu z nejhorších chvil v novodobé historii. Její ozvěna se bude linout Československem i některými sousedními státy ještě dlouho. Prezident Masaryk nechá na místě neštěstí vybudovat památník, další vznikne v obci. Ještě po letech budou lidé ze vzdálenějších koutů republiky znát Rakvice především ve spojitosti se smrtí jednatřiceti dětí.

Zpráva o neštěstí se onoho úterního dopoledne roku 1936 rychle šíří. Dolehne i k uším Marie Krůzové vracející se z pole.

Rozběhne se.

Desetiletého Ladislava – kluka s tmavými krátce střiženými vlasy – jí ale voda vydá až po týdnu.

Když se otec vrací z nezbytné identifikace syna, říká jí: „Pamatuj si ho tak, jak si ho viděla naposledy."

Čtěte také: Mrtvý ležel v opuštěném drážním domku. V Lanžhotě ho znají jako bezdomovce