Na začátku devadesátých let tvořili mužstvo Tatranu skoro výhradně domácí hráči nebo ti z nejbližšího okolí Břeclavi. Jak ale Poštorná stoupala soutěžemi, zbyl v jejím dresu už jen jediný Břeclavan – František Myslík. „Přitom jsem byl odchovanec Slovanu, do Tatranu jsem přešel až v patnácti letech," poukazuje na dávnou rivalitu.

Se slavnou premiérovou sezonou ve druhé lize se popral statečně. Po jeho centrech padala spousta gólů. „Měli jsme takový systém. Dva tři doteky a centr do šestnáctky. Patrik Holomek po mých přihrávkách dal aspoň polovinu gólů. Byl jsem hlavně nahrávač," říká Myslík a jeho druholigová statistika to dokazuje. V 81 zápasech skóroval jedinkrát.

Na jih Moravy tehdy proudily posily z nejvyšší soutěže a rodilých Poštoranů či Břeclavanů ubývalo. „I oni to měli těžké. Ale my domácí víc. Já jsem si tréninky i přidával," vybavuje si záložník, který si nakonec zahrál i nejvyšší soutěž.

Ale jen tu slovenskou za Bardějov. „ Pan Baránek taky občas potřeboval nějakého hráče prodat, tak mě poslal na testy. Byl jsme v Teplicích nebo Budějovicích,ale nevyšlo to," říká letos dvaačtyřicetiletý Myslík.

Při bronzové sezoně mu bylo o dvacet míň a odehrál kromě jednoho všechny zápasy slavné sezony. Ale nos nahoru neměl. „To se nenosilo. Lidi nás znali, zdravili nás i ti, co jsme neznali. Ale na nic jsme si nehráli. Tehdy to mělo šmrnc, vzpomínám na ty časy hrozně rád. Jen je škoda, že jsme se od té doby nikdy nesešli," dodává.