Marek strávil za posledních pár měsíců více času v nemocničních postýlkách, než doma v té vlastní. „Mareček se narodil v květnu 2017 jako zdravé miminko. Tak se i vyvíjel až do svých dvou a půl let. Změna přišla loni v říjnu. Začalo to jako běžné onemocnění dýchacích cest a zánět uší,“ vypráví Markova matka.

Z běžné dětské virózy se však nakonec vyvinul zánět mozkových blan a míchy se selháním imunitního systému. „Marečkovi začalo ochabovat svalstvo a přestal úplně hýbat končetinami,“ popisuje Válková.

Skončil proto v břeclavské nemocnici. „Okamžik, kdy nám sdělili, co se děje, do smrti nezapomeneme. Už v břeclavské nemocnici, kam jsme nastoupili 29. října, nás paní doktorka z neurologie ihned poslala na CT vyšetření hlavy. Prakticky do deseti minut nám řekla předběžnou diagnózu – zánět mozkových blan. Spadla nám doslova brada. Okamžitě Marečka převezli do Dětské nemocnice do Brna. Vůbec jsme tehdy netušili, co to obnáší a co nás vlastně čeká,“ přibližuje chlapcova matka.

Malý Marek si prošel jak infekčním oddělením jednotky intenzivní péče, tak i oddělením ARO. Jeho zdravotní stav se totiž neustále zhoršoval a přibyly i komplikace s dýcháním. V nemocnici zůstal až do poloviny prosince. „Dva měsíce, které jsme strávili v nemocnici v Brně, byly hrozné. Nejprve synka začali vyšetřovat na přítomnost virů a bakterií. Příčinu jeho stavu zprvu nezjistili. Přiklonili se proto k autoimunitnímu původu. Laicky se dá říct, že jeho tělo bojuje proti svým vlastním buňkám. Škodí vlastně samo sobě. Rozhodli se proto nasadit léčbu cyklofosfamidem. A to v sedmi dávkách. Již po podání první dávky chemoterapie se jeho stav začal lepšit,“ říká Válková.

V prvních týdnech v nemocnici chlapec nemohl hýbat rukama ani nohama. Otáčel pouze hlavou. „První měsíce v nemocnici byly nejhorší hlavně pro něj. Postupně se ale začal zlepšovat, vracela se mu hybnost do nohou i levé ruky. Asi po měsíci ho zdravotníci poprvé postavili na nohy a zkoušeli chůzi s podporou. Ruce se pozvolna zlepšují, ale stále je nahoru a do boku nezvedne. Pravá ručička je na tom o poznání hůře,“ srovnává Válková.

Rodiče nyní s chlapcem absolvují rehabilitace, léčebné koupele, ergoterapie, elektroakupunkturu a pravidelně až čtyřikrát denně cvičí i Vojtovu metodu. Léčbu chemoterapií má již ukončenou, ale nadále musí užívat řadu vitaminových doplňků.

Přes kolegy se rodiče dozvěděli o nadačním fondu Regi Base, který zajišťuje pomoc vojákům, policistům a hasičům. „Rodiče Marečka se na nás obrátili s prosbou o pomoc. Zajistili jsme proto vyšetření u neurorehabilitační lékařky Jarmily Zipserové. Ta doporučila intenzivní terapii v Neurorehabilitační klinice Axon v Praze. Bohužel však pojišťovna vyplácí jen část nákladů na léčbu. Bezmála 125 tisíc korun měsíčně musejí rodiče vydat ze svého. Proto jsme se rozhodli zřídit transparentní účet na jejich podporu,“ nastiňuje Hynek Čech z nadačního fondu Regi Base.

Terapii by podle doktorky měl chlapec absolvovat rovnou čtyřikrát. „Vždy měsíc cvičení, potom dva měsíce pauza a pak opět intenzivní cvičení. Netušíme ale ještě, zda budou stačit čtyři opakování, nebo zda bude nutné v léčbě pokračovat. Je to běh na dlouhou trať, nicméně víme, že první dva roky od odhalení nemoci jsou rozhodující, aby tělíčko začalo správně fungovat,“ naznačuje Válková.

Jak přiznává, rodině dodává nejvíce sil právě Marek. „Je to hodně náročné hlavně psychicky. Hlavně na začátku jsme si říkali, proč to potkalo zrovna nás. Ještě i teď mám chvilky, kdy to na mě padne. To je pak doma slzavé údolí. Budeme ale bojovat a dělat vše proto, aby se Marečkův stav zlepšil natolik, že bude soběstačný. Hlavně, aby se to nezhoršovalo,“ vyznává se sympatická žena.

Tříletý hoch je ostatně pěkný divoch. „Rád jezdí na odrážedle. Už mu ale začíná být malé, a protože se nemůže držet oběma ručičkama, sem tam spadne. Nejednou si narazil bradu,“ směje se povoláním policistka Válková.

Kromě bublinek ve vaně a cachtání se v bazénu má nyní chlapec největší zájem o vláčky, se kterými si rád hraje. „Fascinuje nás, jak je přizpůsobivý a společenský. Na všechny se směje. Je to naše zlatíčko. To, co ho potkalo, přijímá lépe než my. Je moc statečný,“ říká hrdá matka.

Vlna solidarity, která se zveřejněním žádosti o pomoc nadačním fondem Regi Base rozjela, Válkovou obrovsky překvapila. „Chci všem moc poděkovat. Vážíme si každého i drobného příspěvku. A vůbec i toho, když si jen někdo tento náš příběh přečte a chytne ho za srdce. Děkuji za všechna krásná a pozitivní přání, které nám lidé píší,“ neskrývá dojetí žena.

Ta zároveň děkuje všem lékařům a zdravotnímu personálu, který se o Marka staral, a lidem, kteří rodinu od počátku podporovali.