Místy asfaltová a místy jen zpevněná cesta protkaná mezi poli a vinohrady Dunajovických kopců vede až k oplocenému sadu. Stojí před ním traktor s vlečkou, která se pomalu začíná plnit šestikilovými bedýnkami s voňavými švestkami. Nevídaná věc uprostřed tradiční vinařské trati Rozentické. Více jak dvacet let tady totiž na několika hektarech rostou tisíce slivoní, jejichž sklizeň je právě v plném proudu.

Stromy zde vysadila již v roce 2001 rodina Kasparových, jíž patří dobropolské Gravitační vinařství Vilavín. „Byli jsme tehdy za blázny, byla velká exotika zasadit tady švestkový sad v místech, kde bývaly od středověku vinice. Nyní už mají vinaři švestky třeba i v nedalekém Březí či v Horních Věstonicích,“ vypráví vinař, technolog a sadař Aleš Kaspar.

Rodinný sad se nachází v nejnižší poloze v údolí. Původně zde bývala pole. Zasadit vinice by tady podle Kasparových rozumné nebylo. Pokud, muselo by jít o odolnější Veltlínské zelené nebo Ryzlink vlašský. „Révové keře by strádaly jarními mrazíky. Mladé pupeny jsou ve výšce devadesáti centimetrů až metru, v takové výšce by je mráz olízl a poškodil. V tomto ohledu jsou na polokmenech a ve větvích pupeny ve větším bezpečí,“ zdůvodňuje Kaspar.

Hlohovčan Slávek Bartolčic se pyšní opravdu skvělým úlovkem. Domů si přinesl čtyři pýchavky obrovské.
Větší než fotbalový míč. Hlohovecký houbař si domů přinesl čtyři pýchavky

Na více jak pěti a půl hektarech půdy se sadaři starají o tři tisícovky stromů. Třetina z nich roste přímo u vinařství. Dvě třetiny pak právě tady pod Dunajovickými kopci. „Máma pochází z nedalekých Novosedel. Taťka je z Kyjova. Rodiče se ale poznali ve Zlíně, kde jsem se i narodil. No a s sebou si na Mikulovsko přinesli i místní valašské ovocnářství, ke kterému neodmyslitelně patří právě trnky,“ směje se hlavní technolog Gravitačního vinařství Vilavín.

„Potřebujeme bedýnky odvozit!“ přerušuje vyprávění jeden ze zaměstnanců. Středněplodou odrůdu trnek Čačanská rodná sklidí devítičlenný tým zpravidla ve druhé polovině srpna zhruba během deseti dní. Pomáhá mu při tom speciální setřásač. „Ne každá odrůda švestek je k tomuto způsobu sklizně vhodná. Čačanská rodná ale ano, pouští totiž ovoce, když je zralé. Důležité je netřást stromem dlouho. Stačí krátké zatřesení, případně pak ještě jedno, a švestky popadají na velké plachty,“ ukazuje sadař.

Padají na pásový dopravník

Z plachty, kterou stroj postupně zpátky navíjí, pak švestky padají na pásový dopravník a z něj již přímo do bedýnek. Do každé z nich putuje asi šest kilo vysoce aromatických plodů. „Část listí vyfouká stroj, ovšem ne vše. Švestky je proto pak třeba ručně přetřídit,“ zmiňuje Zdeněk Kaspar, který setřásač obsluhuje.

První trnkobraní v Dobrém Poli pořádali už v roce 2004. „Jestli je snazší vinobraní nebo trnkobraní? To máte jedno, všechno je to jen práce. Mírný stres k tomu patří,“ směje se jedna ze sběraček.

Švestky, které ve čtvrtek dopoledne sadaři sbírají, poputují na přímou spotřebu a prodej do supermarketů. Z Dobrého Pole je tam dopraví už připravené v šestikilových bedýnkách. Velkoobchodní cena je okolo patnácti korun za kilogram. Maloobchodní se pak může vyšplhat i nad třicet korun.

Důležité je zelené líčko

„Pro další prodej je důležité, aby měla švestka ještě zelené líčko. Ve skladu totiž dozraje. Raný sběr zpravidla provádíme pro konzervárny a velkoobchod. Závěr sezony pak patří destilaci, kdy jsou plody co nejměkčí a nejzralejší. Dodáváme švestky firmě, která celosvětově proslavila Českou republiku nápojem slivovice,“ naznačuje Aleš Kaspar.

Hodnotit letošní úrodu je podle něj ještě předčasné. „Vypadá to, že bude ale průměrná. Loni byla podprůměrná. Ze slivoní, které máme u vinařství, jsme sklidili jen sto kilogramů. Zmrzlo nám to tehdy přímo v květu. Vyhnout se tomu nedá, jednou za pět let se něco takového prostě stane. U vinohradů by to v této poloze bylo každý rok,“ krčí rameny sadař.

Zdroj: Deník/Iva Haghofer

Švestky si Kasparovi pro vlastní potřebu nenechávají žádné. „Snad jen pár, které zamrazíme na knedlíky. Děti je mají rády. Dříve jsem si dělal i slivovici, ale je na mě moc ostrá. Sice je pravda, že kudy teče, tudy léčí, ale já mám raději víno,“ směje se vinař.