V rodném Tunisu studoval Zizu pět let cestovní ruch. Studium ukončené maturitou zahrnovalo vedle administrativy také obory jako kuchař, cukrář nebo animátor. „Nakonec jsem si musel vybrat. Zvolil jsem si cukráře. Tato práce je pro mě fantazie,“ svěřil se lámanou češtinou Tunisan.

Pro své cukrářské umění hledá inspiraci nejen v tradičních tuniských a orientálních receptech, ale také v evropských. „Půl roku jsem byl na praxi ve Francii a půl roku v Německu. Všichni byli s mými výrobky spokojení,“ pochlubil se tuniský cukrář.

Přesto zakotvil v České republice. „Moje manželka pochází z České republiky, a proto jsme se rozhodli žít tady, ve Strážnici,“ vysvětlil.

Učení bez knih

Jak přiznává, jediným problémem je pro něj čeština. „Je to moc těžký jazyk. Ale učím se bez knihy nebo kurzu. Doma mluvím s manželkou anglicky, ale v práci pouze česky,“ pochlubil se svými pokroky.

I přes nelehký začátek, kdy se setkal s neochotou lidí ve svém okolí, je nyní na Moravě spokojený. „Toto je můj život a moc se mi tu líbí. Do Tunisu se vracím pouze jednou ročně, a to na týden,“ svěřil se cukrář.

„Zizu je velmi snaživý a hned od začátku chtěl, abychom na něj mluvili česky. Nejdříve jsme mu české výrazy překládali do angličtiny, ale teď už nechce anglicky mluvit vůbec,“ usmála se provozní My hotelu Petra Pajpachová.

Fotbal pro zábavu

Ve Strážnici Zizu pokračuje i ve fotbalu, který si oblíbil už v Tunisu. „Hrál jsem deset let první ligu, ale po autonehodě jsem toho nechal. Teď hraji jen tak pro zábavu za místní klub,“ vylíčil.

Jeho hlavní zálibou ale zůstává výroba zákusků a cukroví. „Zkouším recepty z různých zemí i z České republiky. Ale v českých receptech je hodně másla nebo želatiny, které nepoužívám. Mám rád ve svých sladkostech med, kávu nebo mandle,“ poznamenal.

Stejné ingredience používá i k výrobě vánočních sladkostí. „Vánoční cukroví dělám, protože je to česká tradice. Ale nápady čerpám s tuniských, německých či francouzských receptů,“ uvedl tuniský cukrář.

Jak dále vysvětlil, v Tunisu se Vánoce neslaví. Podobný zvyk, kdy se pečou drobné zákusky, ale v Tunisu mají.

Má to v rukou

O svých zákuscích říká, že na ně neexistuje přesný recept. „Zkouším různé recepty, i české. Zeptám se jen na ingredience a pak si to udělám podle sebe,“ poodhalil své nápady. „Vše si vyrábí sám, i na ozdobu. Má to zkrátka v rukou,” pochválila originalitu zaměstnance hotelu Pajpachová.

Pro tuniského cukráře jsou nejdůležitější spokojení zákazníci. A těch je spousta. „Zákusky od něj odebíráme, co jsme otevřeli naši kavárnu. Přečetli jsme si o něm a jeho práci v novinách a přišlo nám jako dobrý nápad nabídnout naším zákazníkům něco nového a netradičního,“ řekl majitel Zdravé kavárny v Mikulově Zdeněk Grůza.

VERONIKA SCHALLENBERGEROVÁ