Ona ale není dobrovolná hasička ani vodní záchranář. Jen měla to štěstí, že se nachomýtla už u dvou dopravních nehod. A pokaždé přispěla k záchraně člověka. „Já ale nejsem žádná hrdinka. Tak by se přece měl zachovat každý,“ namítá skromná žena.

Poprvé pomáhala před půldruhým rokem. „To bylo tady v Hustopečích. Mladík na motorce se střetl se starší paní na kole. Zaškrtila jsem jí paži a zavolala záchranku,“ vypráví Kiliánová.

Jak říká, nevadí jí krev. Mnohem horší je podle ní sledovat lidskou lhostejnost. „Jak může někdo jet kolem neštěstí a ani nepřibrzdit?“ podivuje se.

Svou duchaplnost prokázala znovu teprve před nedávnem. Tentokrát se jí podařilo před příjezdem zdravotníků udržet při životě ženu, kterou strhnul u krajnice kamion. „Ještě pořád je v nemocnici. Jsme spolu v kontaktu. Bohužel přišla o nohu, ale je ráda, že přežila,“ popisuje matka tří dětí.

To, že se ženám daří, ji hřeje u srdce. „Kdyby některá na následky zranění zemřela, asi bych si to vyčítala, i když vím, že to je nesmysl,“ přiznává.

Kde se v ní vlastně bere ten záchranářský pud? „Už v sedmé třídě jsem zavazovala ruku spolužačce, která se ve škole pořezala,“ směje se Kiliánová.