K události došlo v polovině ledna. „Manžel na tom byl zdravotně velice špatně. Přestože máme komplikované rodinné vztahy, dala jsem to vědět švagrové. Rodina z manželovy strany se na něj přišla podívat. V týdnu, kdy muž zemřel, jsem byla nemocná a nemohla jej navštěvovat. No a nemocnice vydala jeho tělo Pohřební službě Kelemen, kterou objednala jeho matka. Až potom jsem se dozvěděla sama dozvěděla, že manžel zemřel,“ vyprávěla Čičková.

Co říká zákoník:
• Nárok na ostatky zemřelého má osoba, kterou zemřelý před svou smrtí výslovně určil.
• Jinak postupně jeho manžel, dítě nebo rodič, a není-li žádný z nich nebo odmítnou-li ostatky převzít, převezme je jeho dědic.
• Pokud člověk o svém pohřbu před smrtí nerozhodne sám, rozhoduje o něm podle posloupnosti manžel, děti, rodiče, sourozenci, děti sourozenců nebo další příbuzní.

Jejímu nařčení se brání jak pohřební služba, tak vedení nemocnice. To tvrdí, že Jaroslava Čičková, matka zemřelého, byla jediným člověkem, se kterým komunikovala. „Většina návštěv u nyní již zemřelého Petra Čičky byla ze strany jeho matky, která také vše zajišťovala. Vydali jsme jí tedy veškeré dokumenty ohledně jeho úmrtí,“ uvedl ředitel břeclavské nemocnice Petr Baťka.

Podle advokátky Ligy lidských práv Zuzany Candiglioty má na tělo zemřelého v první linii nárok jeho manželka. „Pokud zemřelý manželku nemá, pak jeho děti. Pokud nejsou ani děti, tak jeho rodiče,“ popsala Candigliota.

Majitelka břeclavské Pohřební služby Olga Kelemenová potvrdila, že popsaný postup zná a dodržuje. „S doklady z nemocnice k nám však přišla maminka. Udělali jsme vše dle regulí. Ostatní už záleží na komunikaci mezi oběma ženami. Z naší strany nedošlo k žádnému pochybení,“ je přesvědčená Kelemenová.

Jaroslava Čičková z Lanžhota, matka zemřelého, se se synem nevídala. „Pět let jsme se nestýkali. Když jsem se dozvěděla, jak na tom syn je, veškerá hrdost šla stranou. V nemocnici jsem ho navštěvovala s bratrem, i když už byl v kómatu. Pohřeb jsme zařídili, protože jeho žena nebyla k sehnání,“ tvrdila Čičková starší, která má u sebe doma i urnu s ostatky svého syna.

O ty je manželka ochotná se i soudit. „Pokud matka odmítá manželce vydat ostatky, doporučila bych s ohledem na citlivost věci pokusit se ještě jednou o mimosoudní cestu a poslat matce dopis s právním vysvětlením situace a požadavkem na jejich vydání. Pokud ani to nepomůže, je možné věc řešit soudně,“ podotkla Candigliota.