„Daří se nám ale zásobovat spíše Zakarpatí a Kyjev. Materiální pomoc převážíme přes Člověka v tísni. Jídlo, pleny, vlhčené ubrousky a hygienické potřeby většinou zůstávají k dispozici ženám s dětmi na hranicích. Další věci se potom převážejí do centrálního skladu v Užhorodu, kde se dál přerozdělují,“ vypráví žena Deníku Rovnost, v jehož redakci v minulosti také pracovala.

Olga Aleksjejenková a Sofija Lymarenková.
Jsou v bezpečí. Čtyři dny cestovala z Ukrajiny, teď se v Brně shledala s dcerou

Co je Narana Hustopeče?

* Vzdělávací komunitní spolek založený čtyřmi kamarádkami.
* Dobročinný obchod Narana vznikl loni v létě v reakci na podobnou provozovnu Adry v nedaleké Břeclavi.
* Zakladatelky spojuje zájem o abcyklaci, tedy opětovné využívání věcí či zero waste, snaha o bezobalové fungování.
* Výtěžek z prodeje putuje na podporu sociálně terapeutických dílen Radost, které sídlí v hustopečském centru volného času Pavučina.

Ve vnitrozemí jsou nyní podle ní potřeba především lékárničky. A také teplé spodní prádlo. „Je třeba léčit střelná zranění, ale i popáleniny a tržné rány. Zároveň mi přišla zpráva od kamarádky z Kyjeva, která je napojená na mladé kluky, co tam bojují, že už neměli možnost se asi pět dní umýt,“ zdůvodňuje Wazi.

Situace na Ukrajině je podle ní na různých místech odlišná. Přes internet je v kontaktu s rodinou, kterou má v Chersonu. Stejně tak i s kamarádkami. „Babička a děda jsou v paneláku, bydlí v pátém patře. Nejsou schovaní ve sklepě. Včera byli dokonce na nákupu v obchodě, který je v jejich blízkosti stále ještě otevřený. Nedaří se jim už několikátý den si vybrat důchod. Naštěstí mají peníze i zásoby jídla, ale vyvézt je z města ven zkrátka není možné,“ říká Wazi.

Tvrdí, že se z Chersonu nedá dostat, ani tam nic přivážet. „Ostřelovaná byla dokonce i sanitka, jejíž posádka potřebovala převézt zraněného do sousedního Nikolajeva,“ kroutí hlavou.

Nálada mezi lidmi je těžko popsatelná. Znatelný je vztek, nepochopení i odhodlanost. „Kamarádky, které v zemi zůstaly i s malými dětmi, aby podpořily bojující manžele, střídavě míchají Mololotovovy koktejly a starají se o děti. Je to šílené,“ líčí Wazi.

Říká, že se nyní Ukrajinci stoprocentně semkli. „Budou se bránit. Vnímají to jako útok na jejich domov, na jejich děti. Děsí mě to, protože vidím ty potoky krve. Vím, že se Ukrajinci nevzdávají. To, že někdo ohrožuje jejich rodinu a národ, je momentálně hodně spojuje,“ tlumočí matka dvou malých dětí.

Kryt civilní obrany, objevený nedávno ve Znojmě.
Z krytů na jihu Moravy jsou atrakce: soukromý bunkr už má plné rezervace

Je pokorná a vděčná. Češi se podle ní zachovali neuvěřitelně vstřícně a ukázali, že mají srdce na pravém místě. „Nyní je nutné vytrvat. Zřejmě bych jim vzkázala, aby šetřili síly. Není třeba bez ustání pomáhat. Někdo poslal peníze, pokud mohl, jiný přinesl potřebné věci do sbírky. Teď je hlavní, aby zachovali soudržnost a vlastní psychickou pohodu. Není nic na tom, když si s dětmi třeba zajdou zaplavat do bazénu. Ostatně i já jsem to udělala. Je nutné zachovat si pevnou půdu pod nohama. A to proto, abychom se byli schopní postarat jak o sebe, tak případně poskytnout i pomoc dalším lidem, kteří ji nejspíš budou ještě potřebovat,“ vyzývá Wazi.

Současný válečný stav přirovnala k maratonskému běhu. „Když člověk vyběhne, vydá hodně sil. Je třeba se však dostat do nějakého modu a rytmu, ve kterém se poběží dál. Abychom mohli dýchat, napít se a posilnit. To proto, abychom byli schopní doběhnout do cíle a ne v polovině padnout vyčerpáním,“ zdůrazňuje.