Jejich svěřenci totiž kromě tréninků o víkendu vybíhají k zápasům. Teploty kolikrát neopustily minusové hodnoty a namrzlá umělá tráva pořádně klouzala.

Nejlépe na tom je áčko MSK. „My trénujeme od patnácti hodin, kdy ještě svítí slunce a nejdou teploty tak nízké. Na tréninku se snažíme mít co nejmenší prostoje, odpočinek je minimalizovaný. Hráči se osvěžují teplým čajem. Kdybyste se na zimu vůbec neptal, ani by mě nenapadlo o teplotách přemýšlet. V Tatrách jsme trénovali i při minus dvaceti stupních,“ neřeší počasí kouč A-týmu MSK Milan Valachovič.

Jeho asistent a zároveň hlavní trenér béčka Břeclavi Libor Snopek je na tom o poznání hůře. Kromě tréninku s áčkem dohlíží ještě na rezervní tým. „Trénujeme až o půl sedmé, takže se v záři reflektorů moc neohřejeme. Rozdíl teplot už tu je. Nikdo z hráčů si ale na zimu nestěžuje, po tréninku obvykle všichni zamíří do teplé vany nebo do sauny,“ říká Snopek.

Úlevu svým svěřencům poskytl alespoň trenér nejstaršího dorostu MSK Luděk Zlámal. „My jsme zkrátili tréninky na sedmdesát minut, v nichž se snažíme o maximální intenzitu pohybu. Začínáme v pět hodin odpoledne na umělé trávě mezi tréninky áčka a béčka mužů. Hráči si podle potřeby oblékají termoprádlo a natírají se před tréninkem hřejivou emulzí. Hned po tréninku spěchají do tepla,“ chápe své svěřence Zlámal.