Bude z umělé trávy pomník?
BŘECLAV - Nikdo nebere Rudolfu Baránkovi jeho podíl na vzestupu poštorenského, potažmo břeclavského fotbalu. Žel Bohu stál i u jeho konce. Tatran Poštorná, slavné fotbalové jméno, se ocitl v dluzích a v konkurzu. Pak přišel konec. Nebo spíše začátek?
Vznikem Městského sportovního klubu sice zmizely z fotbalové mapy břeclavské týmy, ovšem na scénu přišel silný celek. Nekonkuruje si s ostatními městskými družstvy, které by štěpily jeho síly.
Pro břeclavský fotbal by to tedy měla být dobrá zpráva. A pan Baránek se jistě považuje za břeclavského patriota. Proč tedy v pravidelných periodách útočí na představitele MSK, kteří se navíc mohou pochlubit výsledky? Je to snad závist? Můžeme se jen hádat o důvodech pana Baránka.
Tahanice o hřiště s umělou trávou, které je nyní využíváno přibližně z nula procent, jsou spíše k smíchu. Na druho stranu je škoda, že více než desetimilionová investice z kapes nás, daňových poplatníků, nyní leží bez užitku ladem. Stane se z umělé trávy v Poštorné bizarní pomník dnes již neexistujícího klubu a jeho vedoucího představitele?
Přitom, při troše dobré vůle, by na ní bez problému a kvalitně mohly trénovat naděje břeclavské kopané, její budoucnost. A o budoucnost by mělo jít vždy v první řadě.