Kdysi opuštěný a zdevastovaný areál o rozloze téměř dvou tisíc metrů čtverečních koupil před třinácti lety, kdy z něj začal dělat rodinné venkovské sídlo. V posledních letech ho však trápí zloději, kteří pronikají na dvůr i do bytu, kradou všechno možné a poškozují zařízení.

Příběh seniora ukazuje, jak je někdy obtížené obnovovat historické objekty a jak je nutná silná vůle, aby člověk v budování bezpečného domova stále nacházel smysl. „Každé vykradení vás zpomalí. Nejprve se z toho musíte psychicky dostat a pak nakoupit, co vám zloději vzali. Zkrátka neustále začínám znova,“ řekl vytrvalý Mostečan, který nepřestává navzdory nesnázím realizovat svůj sen o klidném a hezkém bydlení na vsi.

Počet krádeží už ani nepočítá a celkovou škodu odhadl na sto tisíc korun. Zmizely mu například stovky metrů kabelů, vrtačky, bruska, pila nebo čerpadlo ze studny. Nedávno po návratů domů našel vyražené dveře do rekonstruované letní kuchyně a všudy rozházené věci. Kvůli urvanému dřezu s novou baterií tekla do obýváku z horního pokoje voda, která promočila strop a strhla sádrokarton. Podlahová prkna v obýváku jsou dosud zvlhlá.

I když senior krádeže hlásí policii a byl jako poškozený u soudu, zloděje to neodrazuje. Jednoho prý dokonce přistihl - pes chytil lapku na dvorku za nohu, pak přijeli policisté a sebrali ho. Po jiné krádeži objevil spadlou zeď na udírně, přes kterou kdosi vytahoval vzhůru sedačku.

František Habarta je vyučený strojní zámečník a v Mostě má krámek se starožitnostmi. Když dům z 19. století se zahradou kupoval, všichni mu říkali, že jen blázen chce takovou ruinu plnou sutin a odpadu. On však sháněl velký prostor pro rodinu a pro uskladnění věcí. Bral to jako náhradu za chalupu v Krušných horách, kterou dříve prodal kvůli podnikání.

Dům v Chanově původně sloužil jako malý statek se stodolou, chlévem pro dobytek a ovocným sadem. Ten však senior zatarasil prkny a ostnatým drátem, protože zloději urazili na zadních vratech zámek a ze sadu lezli na dvůr. Předtím brali třeba jen kabely a zmizeli, ale v poslední době kradou důsledněji a víc. Nepohrdnou ani mýdlem či kávou. Majitel na ně políčil fotopasti, ale i ty ukradli. Nyní chce zkusit kameru.

Svou snahu nevzdává 

Senior je trpělivý a nevzdává se. V Mostě patřil k prvním drobným podnikatelům. V roce 1988 vybudoval z nebytového prostoru naproti Rozkvětu kadeřnictví a ještě před sametovou revolucí měl vlastní zaměstnance.

I když mu zloději jeho současné plány komplikují, věří, že usedlost i ve vyšším věku ještě trochu zvelebí. Objekt vypadá útulněji a začíná připomínat chalupy, které si budují lidé z měst na venkově v jižních Čechách nebo v Podkrkonoší. Přestože měl senior nabídky, o prodeji neuvažuje. „Cítím se tu dobře. Dělám svým tempem to, co mě těší a baví,“ vysvětlil.

Není sám, koho zloději poškodili. „Garáže vybírali hned po sametové revoluci, to bylo na denním pořádku,“ zavzpomínal na divoká 90. léta 62letý Zděnek, který bydlí v Chanově čtyřicet let v domě po rodičích. „Teď přišla drahota a krade se znova,“ dodal. Jeho domov nikdo nevykradl, ale před lety přišel o věci za desítky tisíc korun, které měl v garáži.

Víska Chanov, písemně doložená už ve 14. století, je místní částí obce Obrnice a nemá nic společného se sousedním mosteckým panelákovým sídlištěm, kterému se také říká Chanov či Chánov. Ve skutečném Chanově, kterým protéká řeka Bílina, byl i mlýn, ale dnes je místo něj autobazar.