PETR VLASÁK

Každý pátek v ní najdete tip na zajímavou kulturní akci, která se na Břeclavsku v započínajícím víkendu uskuteční.

Tentokrát vás pozvu na klasiku českého divadla, za kterou však nebudete muset vážit cestu až na velké scény do Brna či Prahy. Postačí vám totiž zajet do jediného kamenného divadla se stálým programem na Břeclavsku, do Boleradic. Ochotníci tam po dva večery předvedou nové nastudování hry bratří Mrštíků Maryša. V pátek i v sobotu začne anabáze okolo nešťastné lásky a osudového šálku kávy půl hodiny před osmou. Poslední možnost vidět Maryšu před divadelními prázdninami pak bude už jen na konci května.

Maryšu nastudovala skupina amatérských herců na boleradické scéně již počtvrté a představila ji divákům na začátku dubna. Režie se ujala Alena Chalupová, která se může pochlubit i diváckými úspěchy druhé premiérové hry této sezony, Babičky. S tou se také měli nadšenci z Boleradic reprezentovat minulý víkend na přehlídce ochotnických divadel Jarní Sešlost 2011. Kvůli náhlému onemocnění však museli v programu vyměnit Babičku za druhou novinku boleradického souboru.

Obrovský úspěch, který Maryša před celorepublikovou porotou sklidila, zajistil inscenaci postup na Národní přehlídku amatérského divadla ve Vysokém nad Jizerou. Mimoto hra posbírala i ceny za nejlepší inscenaci a režii. Za herecké výkony také porota ocenila Antonína Korába v roli Lízala a Janu Glocovou jako Maryšu. Představení kvůli náročnosti přestavby při pěti dějstvích rezignovalo na propracované kulisy, jako protihodnotu ale nabízí živou hudbu, jež byla na přehlídce rovněž oceněná. O hudební stránku, která dodává hře na autenticitě, se stará cimbálová muzika Primáš z Klobouk u Brna.

Známý příběh nešťastné lásky Maryši a Francka, kterým zkříží plány chladná vypočítavost rodičů, asi není třeba příliš představovat. Závěrečné vyhrocení konfliktu, kdy Maryša otráví nenáviděnému choti kávu, se navíc traktuje snad už od prvního uvedení hry devátého května 1894 v pražském Národním divadle. Od té doby už oblíbený námět zažil nejen řadu inscenací, ale i přepracování do filmové řeči, opery a dokonce i baletu.

Původní zápletku si přivezl Alois Mrštík z Těšan a plánoval ji zpracovat do románové podoby. Podřídil se však představě svého bratra Viléma a nechal spor vygradovat do tragického konce. Skutečný příběh Marie Turkové z Těšan se tak mírně pozměnil. V boleradickém uvedení Maryši se však po sto letech neuvěřitelně vrací ke svým kořenům. Jana Glocová ztvárňující hlavní ženskou postavu je totiž prapravnučkou ženy z Těšan, čímž představení získává na své exkluzivitě.

Těšany a Diváky, nimiž se nechali Mrštíkové inspirovat, leží od Boleradic kousek. Režisérka Chalupová se tak rozhodla navrátit k původnímu textu vesnické tragédie. Po jazykové úpravě pro městské publikum v Praze totiž jistým způsobem ztrácel na své realističnosti. A byť jde o stoletý posun v čase, návrat k nářečí nedělá problémy ani hercům, ani divákům. Mrštíkové by tak asi měli z autenticity dávné události radost. Obzvlášť při scénách, kdy herečky dokonce mlátí letitými cepy.

Kdekdo může namítat, že pokud známe děj i konec hry, nemusíme na ni ani chodit. Kouzlo klasiky, jako je Maryša nebo Naši furianti, však spočívá v něčem jiném, než je příběh. Nadčasová témata, charaktery a konflikty v nich totiž přitahují a baví lidi dodnes. Navíc pokud člověk Maryšu už na divadle viděl, nabízí se mu skvělý prostor pro srovnání.

Autor je z Břeclavi a zabývá se kulturou, zejména pak hudbou a filmy