PETR VLASÁK

I na Břeclavsku však na takovouto zábavu zůstává první měsíc v roce spíše skoupý. Důvodem jsou pravděpodobně vyčerpané finanční zdroje lidí po vánočních nákupech a silvestrovských oslavách. Není se tak čemu divit, když organizátoři kulturních akcí raději stráví lednové víkendy spíše regenerací po náročném prosinci, a vyrazit ven se tak dá především v plesových šatech či obleku. Převážně proto mají kulturychtiví lidé radost z každé akce, na kterou kravatu ani boa nepotřebují.

Tentokrát by však tyto propriety mohly přijít vhod, jelikož vás dnes pozvu do divadla v Boleradicích. Tamní ochotníci totiž v sobotu a neděli po vánočním oddechu znovu vstoupí na jeviště, aby zahájili sezonu nového roku. Vybrali si k tomu divadelní provedení literární klasiky od Boženy Němcové, Babičku.

Přesto, že pro mnohé tento základní pilíř povinné školní četby znamená spíše odstrašující vzpomínku na zatuhlé osnovy výuky českého jazyka a literatury, Babička sál boleradického divadla úspěšně plní již několik měsíců. A mezi diváky nechybí zástupci všech generací.

Ohlas si hra zjevně nevysloužila pouze díky známé předloze, ale i kvůli kvalitní a přínosné dramatizaci a režii. Alena Chalupová, kmenová režisérka souboru, si za vzor vzala adaptaci Františka Pavlíčka. Osobitě však inscenaci obohatila o další prvky a poslala na jeviště zkušené herce, začátečníky i dětské ochotníky. Babička v jejich podání je tak pro svou rozmáchlou výpravu i obsazení divácky silně přitažlivá. Experimentů s formou ani obsahem se však nemusíte bát, k tradiční látce přistoupili ochotníci s konzervativní pokorou.

Děj se tak odehrává podle všeobecně známého příběhu babičky, jejich vnoučat, paní kněžny i bláznivé Viktorky. Kromě Pavlíčkovy dramatizace v minulosti silně rezonovala i zpracování Jaromíra Pleskota či Adolfa Weniga. Ve filmu zase Němcové dílo ožilo díky adaptaci Františka Čápa z roku 1940 s Terezií Brzkovou a dvoudílným snímkem z roku 1971 s Jarmilou Kurandovou a Libuší Šafránkovou. V druhém případě se režie ujal Antonín Moskalyk, jemuž se scénářem pomáhal právě František Pavlíček.

V břeclavském okrese udržují Boleradičtí kamenné divadlo s pravidelným programem jako jediní. Tamní nadšenci nesou onu ochotnickou tradici již po několik desetiletí. To, že je tato mnohdy nedoceněná a časově náročná činnost stále baví, dokazuje i tvorba nových autorských her a čilá spolupráce s dalšími amatérskými soubory. Pokud se chcete přesvědčit o kvalitách tohoto spolku, máte v sobotu večer o půl osmé a v neděli ve tři hodiny odpoledne skvělou příležitost.

Autor je z Břeclavi a zabývá se kulturou, zejména pak hudbou a filmy