Mezi nimi i manželé Josef a Karla Šperlínovi z frýdecko-místeckého karavan klubu, který letošní setkání organizoval. Byť je oběma už pětasedmdesát let, nenechají si ujít žádnou podobnou akci, nebo se svým vlastnoručně vyrobeným karavanem vyrazí na cesty jen tak.

„S karavanem cestujeme už devětadvacet let. Nejdříve jsme jezdili pod stan, a když se později začala rozvíjet stavba karavanů, sami jsme si je vyráběli. Byly ze dřeva, které jsme řezali na cirkulárce a na hoblovce. Stavba tohoto karavanu trvala asi dva roky,“ ukazuje pyšně na stojící přívěs Václav Šperlín.

Na uspořádaných srazech si karavanisté navzájem předávali zkušenosti, každý uměl něco, a tak se „domy na kolech“ stále vylepšovaly.

Manželům Šperlínovým začíná sezóna na Velikonoce. Za auto zaháknou karavan a vyjíždějí po vlastech českých. A nejen to. Tisíce kilometrů najezdili také v cizině, i za totality.

Spoustu zážitků mají například z tehdejšího Sovětského svazu. „Je to nádherná země, i když v té době tam panoval přísný režim. Když třeba jely autobusem děti z Moskvy, vepředu byl motorkář a všem ukazoval, že musí jet z cesty, jakoby se řítila záchranka. Autobus s dětmi byl tehdy označený, že se nesmí předjíždět,“ vzpomíná Karla Šperlínová.

Na cestách občas zažijí krušné chvíle. Třeba v době, kdy v Čechách řádily povodně, vycestovali manželé Šperlínovi do Bavorska. Voda je dostihla i tam. „Pár dnů pršelo a stoupla řeka. Nakonec nás museli vytahovat traktorem. To bylo bláta,“ líčí sympatický důchodce.

Otevřením veškerých hranic po revoluci se mohli vypravit s karavanem po celé Evropě. Jezdí do Itálie, Chorvatska, Polska, Německa či Rakouska. Jak tvrdí, ve všech kempech je zpravidla zajištěná voda a dostupné sociální zařízení. Třeba Němci jsou prý na to obzvlášť velcí pedanti. V jiných zemích zase třeba služby o něco pokulhávají. Sedmdesátníci z Frýdku Místku najeli podle svých slov v cizině kolem sedmi či osmi tisíc kilometrů. A v České republice? „To se nepočítá,“ usmívají se.

Když se chystá sraz karavanů, Šperlínovi se rádi připojí. Hromadné kempování také vyjde na méně peněz, protože zčásti se na poplatcích za místa (pro auto s karavanem je třeba asi dvacet metrů čtverečních) podílejí ze svých rozpočtů karavan kluby, takže to členy klubu vyjde asi o třetinu levněji.

„Máme za ta léta spoustu kamarádů a přátel z ostatních klubů. Zajdeme třeba k Pražákům, Pardubičákům, všude se dá najít nějaká spřízněná duše,“ říká Šperlín.

Zároveň přiznává, že už jsou s manželkou kvůli vyššímu věku pohodlnější. Stan pro ně tudíž nepřipadá v úvahu. „V budce nezmokneme, máme tam sociální zařízení, tedy chemickou toaletu, topení a uvaříme si. Výhoda je, že se můžeme postavit kdekoliv a přežijeme třeba dva týdny,“ vysvětluje cestovatel.

Zároveň ho mrzí, že kempy nasazují pro karavany velmi vysoké ceny. Vždyť karavan je vlastně samostatná jednotka.