„Je to úplně mimo obec. Od prvního baráku bude stanice vzdálená asi čtyři sta metrů,“ slibuje Maděřič. Jak zdůraznil, lidé nebudou mít důvod zacpávat si nosy. Strach ze zápachu je podle něj zbytečný. „Když uniká smrad, uniká bioplyn a ztrácíte peníze,“ vysvětlil jednoduše.

Obyvatelé Moravské se zatím postupně se záměrem společnosti Agromoravia seznamují. Od úterý je vyvěšený na úřední desce. „Zatím se do projektu nikdo nepřišel podívat. V radě to budeme probírat v pondělí,“ sdělila starostka Moravské Nové Vsi Jana Krutáková.

Osobně si myslí, že tento způsob zajištění energie nebo vytápění areálu bývalého JZD není špatný nápad. Stanice má stát v zadní části areálu, směrem od obce,“ dodala starostka, která se zajímala, jaké zkušenosti mají s bioplynovými spalovnami v obcích, kde fungují. „Pokud se tam zpracovává, co má, tak s tím problém není,“ poznamenala.

Kde brát materiál?

„To je zase nějaký chorobný výmysl,“ reagoval na zprávu o záměru Agromoravie místní vinař Lubomír Glos. „Biostanice potřebuje přísun materiálu. Nevím, kde by ho brali, když tady nikdo nechová dobytek. A pěstovat nějakou biomasu, to je momentálně ekonomicky nezajímavá záležitost,“ domnívá se Glos.

Jako příklad uvedl systém spalování odpadu v místní sokolovně. „Udělali tomu velkou propagaci a nakonec nefunguje. Když spočítali přísun materiálu a provoz, tak to vyšlo velmi draho,“ zdůraznil vinař.

Maděřič sice přiznává, že žádné velké zisky z provozu bioplynové stanice nelze očekávat, ale Glosovi oponuje. „Je to zařízení, které v současné době je schopné stabilizovat podnik. Má daleko širší využití, než si každý myslí. Není to jen na kejdu, je tam možné hodit třeba trávu, která se poseče ve vesnici,“ nastínil ředitel společnosti Agromoravia s tím, že je samozřejmě nutné stanovit přesnou recepturu.

Co se týče zápachu, toho se Glos neobává, protože, jak říká, ten se dá v dnešní době velmi jednoduše likvidovat. S nevábnou vůní mají v Moravské nehezké zkušenosti kvůli fungující drůbežárně.

„Největším rizikem je sám člověk, který takové zařízení provozuje. Bioplynová stanice je dnes obvykle zařízením na vysoké technologické úrovni, ale může obtěžovat hlukem a pachem. To jsou problémy, jež se objevují v případě, že jsou tato zařízení provozována špatně, bez náležité péče,“ poukázala vedoucí krajského odboru životního prostředí Anna Hubáčková.

Biostanice většinou zpracovává biohmotu, především rostlinný odpad ze zemědělské produkce. „Někdy lze přimíchávat i zbytky živočišného původu, například zbytky potravin ze školních jídelen a tak dále. Záleží na konkrétním zařízení a na tom, co jeho technologie umožňuje,“ řekla Hubáčková.