K hlavní recepci přijíždíme uprostřed pracovního týdne, přesto se před odbavovacími pultíky tvoří fronta ubytování chtivých turistů. Naštěstí postupuje rychle. Závory kempu se za pár minut otevírají. Vydáváme se hledat místo pro stan.

„Tati, hraj! Jsi na řadě. Ne, nevyhazuj mě. Už jsem byla skoro v domečku," ozývá se od našich sousedů. Z druhé strany k nám doléhají útržky ruštiny. Naproti přes cestu zase u vody rozjímají rybáři. Pravá letní pohoda.

Trable se stanem

My však začínáme bojovat s jednou plachtou a desítkami krátkých tyček. Návod nemáme. Zkušenosti taky ne. Dvě holky v nesnázích přitahují pozornost.

„Ahoj holky, já jsem Martin. Nezajdeme na skleničku?" marně na nás pokřikuje jeden z kolemjdoucích. Pomoc však nenabídne. Naštěstí ji nakonec ani nepotřebujeme. Za chvíli je hotovo a můžeme vyrazit.

Vydáváme se přímo do centra dění – na náměstíčko k velké laguně. Na pódiu se tady připravují hudebníci na taneční večer. Poskakovat v podvečerní výhni se nám však nechce. Raději volíme romantický piknik v trávě před obrovským promítacím plátnem ve společnosti našeho idola Jirky Macháčka.

Do spacáku lezeme nadšené. Romantika v letním kině pod hvězdami stála za to. Kemp už je tichý. Sem tam nám jen někdo na stan zasvítí baterkou. Občas projede okolo auto.

„Já chci ještě jeden drink. Nechci jít spát. Chci pííít," probudí nás ale nad ránem zoufalé volání. Opilecký hlas naštěstí za chvíli odcupitá rušit někam jinam. Spát nám však nedá zlověstné hučení větru a šustění listí přímo nad hlavami. Znovu si pěkně od začátku přehráváme stavění stanu. Doufáme, že jsme někde neudělaly chybu. Doufáme, že silný nápor větru vydrží i strom nad námi.

Vydržel. Ráno si tedy můžeme vychutnávat snídani před stanem s výhledem na vlnící se hladinu Novomlýnské nádrže. Výhled máme i na jeřáby, které tady budují aquapark. Kupodivu však nepůsobí rušivě. Písek okolo nich dotváří pravou atmosféru dovolené. Kempaři si mohou připadat jako u Jadranu.

Hurá na loď

A aby byl pocit, že jsme u moře ještě dokonalejší, rozhodujeme se den začít plavbou lodí. Na palubě Věstonické Venuše obeplujeme Mušovskou nádrž. Vítr nás příjemně ovívá. Míjíme pár šlapadel, bílou plachetnici i windsurfaře.

„Vidíte to. No to si musím vyfotit," vykřikne najednou žena sedící vedle. Její pozornost právě zaujali naháči na druhém břehu. Nudistickou pláž si dokonce pár zvědavců zvěční do rodinného alba.

Voda všude okolo láká. Ihned z mola proto míříme přímo na pláž. U tobogánu se však tísní hlava na hlavě. Tady by to nešlo. Čím více se však od středu kempu vzdalujeme, tím méně je všude lidí. Kvalita koupání ale zůstává pořád stejná. Voda má ideální teplotu, dohlédnout se v ní dá skoro na dno, řasy pár metrů od břehu nejsou. Skvělá tečka v tropickém odpoledni.

Zpět do rozpáleného auta nasedáme jen velmi nerady. U recepce míjíme rozesmáté obličeje, kterým dovolená právě začíná, auta plná kufrů, karavany, duny písku. A máme chuť zavolat „Ahóóój moře, tak zase za rok." Atmosféra přímořského letoviska je tady totiž nakažlivá.

JANA LANGOVÁ