Mladíkovi, který je zároveň varhaníkem ve valtickém kostele, se z obrovského množství různých cizinců skoro zamotala hlava. „Poznal jsem vlajky, které jsem do té doby v životě neviděl. Teď už můžu všechny poučit, jak vypadá třeba ta salvadorská," říká.

Vzápětí dodává úsměvnou historku. „Když jsme procházeli centrem Krakova, měli jsme s sebou vlastní moravskou, červenožlutou vlajku, kterou jsme hrdě vztyčili do vzduchu. Brzy nato za námi ale přišli Španělé, kteří si mysleli, že jsme jejich krajané," směje se.

Kreutzer si cení velké pohostinnosti místních. „Přijeli jsme na farnost ve vesničce, kde jsme byli ubytovaní, a jen co jsme vystoupili z autobusu, už na nás čekali rodiče s dětmi a všem rozdali na uvítanou osolené chleby," popisuje.

Organizaci masivní události podle Kreutzera zvládli pořadatelé na jedničku. „Kvůli terorismu v Evropě byla v Krakově hromada policistů a ve vzduchu létal i vrtulník. Rozhodně jsme se ale nebáli, že by se něco stalo. Byli jsme přece pod Boží ochranou," povídá v nadsázce. Přiznává však, že někteří věřící do města kvůli obavám raději nedorazili.

Kreutzer vzpomíná hlavně na výbornou atmosféru, kdy například v jedné chvíli tisíce lidí skandovaly jméno papeže. „Hrozně jsem si to užil. Teď už bych měl začít šetřit, abych se za pár let mohl jet podívat na další Světový den mládeže do Panamy," přibližuje svůj plán.

DAVID BALÁŠ