Rotundu o průměru šesti metrů podpírala konstrukce z nosných dřevěných sloupů a kamenných zdí. Její součástí byla nejspíš i kruhová okna a také apsida ve tvaru podkovy. Na její severovýchodní straně stál dřevěný oltář. Stěny byly z vnitřní části omítnuté jílem a ozdobené barevnými nástěnnými malbami.

Takto zřejmě vypadal velkomoravský kostelík pocházející z devátého století našeho letopočtu, jehož základy objevili mezi lety 2008 až 2012 archeologové na Pohansku u Břeclavi.

Jeho replika nyní vyrůstá v archeoparku MAMUZ v dolnorakouském Asparn an der Zaya nedaleko Mistelbachu. „Tímto projektem se nám daří napnout historický luk archeoparku od doby ledové až po raný středověk. Díky tomu můžeme již brzy našim návštěvníkům nabídnout velký kulturní zážitek. Tento kostel je vůbec první budovou raně středověkého sídelního komplexu v archeoparku,“ uvedl obchodní ředitel MAMUZ muzea Christoph Mayer.

Experiment

Stavba započala teprve před pár dny. Hotová má být v říjnu letošního roku. „Repliku tamní staví na základě našich výzkumů. S profesorem Jiřím Macháčkem, vedoucím výzkumu na Pohansku, jsme byli na místě, a dali jim k dispozici naši dokumentaci. Začít stavět chtěli původně již loni, ovšem zkomplikovala to pandemie koronaviru,“ uvedl archeolog Petr Dresler.

Návštěvníci archeoparku by dokonce měli mít možnost sledovat, jak rekonstrukce postupuje. „Jde o experiment, s nímž určitě nebudou spěchat. Postupně chtějí ukazovat proces stavby, kterým zřejmě Slované postupovali,“ překvapil Dresler.

Totéž prozradil i experimentální archeolog Wolfgang Lobisser. "Projekt rekonstrukce raně středověkého kostela nám dává možnost provádět v rámci stavebních prací archeologické experimenty a vědecké studie této řemeslné a na události bohaté doby. K tomuto účelu jsme využili raně středověké dřevoobráběcí nástroje, které jsme ukovali ze země podle archeologických předloh," zmínil.

V plánu je podle slov Dreslera i další spolupráce. "Po každé fázi budování budeme sledovat, jak dál pokračují. Jsme rádi, že se do toho pustili. Na Pohansku aktuálně nic takového není možné. Základy prvního i druhého objeveného kostela jsou skryté. Doufáme, že se časem podaří vyřešit majetkové záležitosti a budeme moci zvýraznit základy tak jako v Mikulčicích," věří archeolog.

Inspirace k dalším krokům

Myšlenku oživit původní velkomoravský kostel ocenila i Břeclavanka Jana Koldová. „Je to další z důvodů, proč do Dolního Rakouska zavítat. Věřím, že návaznost repliky na Pohansko povznese i Břeclav. A že bude inspirací k dalším krokům z naší strany,“ vyzdvihla.

Jaké plány mají nyní Břeclavští s cennou archeologickou lokalitou Pohanska, prozradila Deníku Rovnost zastupitelka a archeoložka Evženie Klanicová. „Aktuálně uvažujeme o podání žádosti zápisu do světového kulturního dědictví UNESCO. Žádost by se měla týkat tří lokalit. Kromě Pohanska ještě i Starého Města u Uherského Hradiště ve Zlínském kraji a Mikulčic na Hodonínsku. Naším cílem je nyní zaměřit se na propagaci lokality jako důležitého turistického cíle v Břeclavi,“ prozradila Klanicová.

Pro starostu Břeclavi Svatopluka Pěčka byla informace o znovuzrození kostela z dob Velké Moravy v Rakousku novinkou. "O tomto jsem skutečně nevěděl, a jsem za to moc rád. Lokalitě Pohanska chceme v nejbližší době věnovat více pozornosti. Věřím proto, že by se i nadále mohla rozvíjet spolupráce mezi dolnorakouskými obcemi a Břeclavi, kterou částečně zbrzdil koronavirus," doufá Pěček.

Na Pohansku našli archeologové v roce 2008 úplnou náhodou zbytky kamenné stavby. Kostel z doby Velké Moravy se nacházel jen pár metrů od archeologické základny. A to v místech, kde údajně v době vlády Lichtenštejnů stávala malá stodola či seník. Kostel pocházející z devátého století pak lidé využívali pravděpodobně až do století desátého. "Kostel z devátého století je jakýmsi představitelem politických a náboženských otřesů raného středověku, které rozhodujícím vlivem formovaly moderní Evropu. Venku v archeoparku je nyní, stejně tak jako ve stálé vnitřní expozici, zhmotněná kulturní historie od doby kamenné až po středověk," okomentoval vedoucí vědeckého oddělení muzea Franz Pieler.