Na první sběrný dvůr fimy Stavosur narážíme na okraji města. Auto polepené na všech stranách nepřehlédnutelným nápisem Deník necháváme raději zaparkované o několik stovek metrů dál. Oblékám si vytahanou mikinu a zapínám v kapse diktafon. Kolega mě bude jistit ze zálohy, kdyby byl snad majitel sběrny agresivní.

Hned na začátku ale narážíme na zavřené dveře. „Že by měli zavřeno?“ ptáme se jeden druhého. Podle otevírací doby nikoli. Nakonec se přeci jen dostáváme dovnitř. Nikde ovšem ani noha. Podle rachotu se dostávám až k lisu papíru, kde pracuje starší muž.

„Dáte mi peníze za tuhle značku?“ ptám se ho rovnou. Odpovídá, že musím počkat na šéfa, který má za chvíli přijet.
Kolega se zatím schovává za hromadu cihel. Právě včas, protože přijíždí auto a z něho vystupuje Zdeněk Chrástka. „Co tady děláte? Nevíte, že máme zavřeno?“ začíná ostře. „Podle otevírací doby ne,“ nenechám se odbýt. „Vykupujete i dopravní značky?“ zkouším to znovu.
Jako odpověď zazní stručné a jasné: „Ne.“ Pak už mě muž ignoruje a chce za sebou zavřít dveře od kanceláře.
Představuji se tedy jako novinářka a ptám se ho na podrobnosti ohledně provozu sběrny. Najednou je mnohem ochotnější. Má viditelně radost, že testem prošel.

Zkoušíme to tedy ve druhé sběrně společnosti Kovokom šrot, která sídlí na druhém konci Hustopečí. Znovu si beru dopravní značku, zapínám diktafon a vcházím do areálu. Kolega mě opět jistí u vchodu. Zrovna přede mnou zaměstnanec sběrny vyplácí mladíkovi peníze za jakousi podivnou kovovou součástku.

Na otázku, zda mi mohou za značku zaplatit, mi muž odpovídá. „To je vo průser. Běž si to domluvit se šéfem.“ A posílá mě do sousední kanceláře.
Vše proběhne velice rychle. Šéf sběrny totiž právě vychází z kanceláře. „Tohle vám vzít nemůžu. Dopravní značky nebereme. Jenom kdyby byla už vyloženě zničená,“ kroutí v reakci na můj dotaz hlavou.

„Já vám to věřím, že jste ji neukradla. Asi jste to někde našla, ale stejně to nejde,“ snaží se mi omluvit za to, že ze sběrny musím odejít s prázdnou. „Ani kanály nebereme,“ dodává sám od sebe, aniž bych se ho na to musela ptát.