„Ve velkém betlému je sto třináct figurek, z toho třiaosmdesát lidských a třicet zvířecích. Čtyřicet postav je mužských, dvaatřicet ženských, čtyři dětské včetně Ježíška a sedm andělů,“ vypočítával prezident pelhřimovské Agentury Dobrý Den Miroslav Marek, který přijel nevšední výkony do Rakvic přeměřit a zaznamenat.

Dva společné rekordy zabraly Vajbarovi s Plškovou skoro celý rok. „Poprvé jsme se potkali na řemeslném jarmarku ve Velkých Pavlovicích. Jaroslav mě oslovil, jestli bych mu neudělala figurky na jeho dřívější rekord – slaměný minaret. A tak jsme začali spolupracovat,“ vysvětlila Ilona Plšková, jak se k řemeslníkovi s šikovnými prsty dostala.

Vyrobit selku, pastýře nebo anděla jí trvá i několik hodin. „Záleží na tom, jak složitá postavička to je. Anděla mám za hodinu, ale když je to třeba sedlák s koněm nebo hráč na basu, je to horší. To někdy zabere i víc než dvě hodiny,“ snažila se přiblížit náročnost umu, který dokonale ovládá.

Nové rekordy mají skutečně pozoruhodné míry. „Koštýřek měří jedenáct centimetrů a dva milimetry, velikonoční pomlázka, která je z pěti stébel slámy, jen dvaadvacet milimetrů. Postavička v nejmenším betlému má na výšku šest centimetrů, vůbec nejmenší je ale třícentimetrový Ježíšek. Průměr sluje je osm a půl centimetru a na výšku má centimetrů jedenáct,“ přeměřoval pečlivě prezident Agentury Dobrý Den Miroslav Marek.

Autor dvou nových rekordů a spolupodílník na dvou dalších Jaroslav Vajbar ovšem podle svých slov netvoří pro slávu nebo uznání od okolí. Pletení ozdůbek a všemožných věcí ze slámy je jeho životní srdcová záležitost.

„Kdyby mě to nebavilo, nemohl bych to dělat. Všechno je hlavně o nápadu. Pracuji většinou v zimě, to si sednu do sklepa, kde tvořím, s džbánkem vína a pak mi to jde od ruky jedna báseň,“ popisoval Vajbar večery strávené se slaměnou krásou.

Nezapomněl přitom poděkovat své ženě. „Takovou zálibu může mít v rodině jen jeden. Ti ostatní se totiž musí starat o chod domácnosti,“ řekla Věra Vajbarová.