Vybral si pro své vysílání hlavní den konání Valtického vinobraní. „Na vinobraní jedeme už třetím rokem. Akce se nám vždy moc líbila. Seznámili jsme se na ní s paní starostkou, a tak jsme se domluvili, že tento rok uděláme přímo z Valtic živé vysílání,“ vysvětlil moderátor Radiožurnálu Pavel Kudrna, jak padla volba právě na Valtice.

Sám vínu nijak neholduje, ale jak prozradil, do Valtic ho táhne jiný kulinářský zážitek. „Překvapilo mě, že v jedné restauraci tam dělají palačinky s povidly a mákem. To jsem nikdy předtím neochutnal. A tak se do Valtic těšíme i na dobré jídlo,“ dodal moderátor se smíchem.

Vysílání Živě z Valtic začne dvacet mitut před dvanáctou hodinou reportáží ze zahájení vinobraní a rozhovorem s valtickou starostkou Terezií Lvovou.
Hlavními tématy odpoledních spotů bude především víno a vinařství. Mluvit o nich budou nejlepší vinaři Valticka, Antonín Šťastný z Vinných sklepů Valtice nebo ředitelka Střední odborné školy Ivana Machovcová.

Mezi hosty ve vysílání se objeví také reprezentant Břeclavského Deníku. Deset minut po druhé hodině totiž vyvrcholí soutěž Máte na to.
V éteru změří síly s posluchačem Jiří Špaček z Valtic, který nejpřesněji a současně nejrychleji zodpověděl na čtyři soutěžní otázky z historie Valtic uveřejněné v minulémsobotním čísle Deníku.

Pavel Kudrna

 

moderátor (externí spolupracovník)
koordinátor projektu Výlety Radiožurnálu

Když jsem poprvé prošel halou Československého rozhlasu, bylo to kvůli konkurzu na místo hlasatele stanice Vltava. Vyhrál jsem ho i přesto, že nepoznám Bacha od Mozarta.

Když jsem byl přijat na Vysokou školu zemědělskou, nerozeznal jsem žito od ječmene. Obávám se, že tomu tak je dodnes. Ale mělo to tak být.

Vltava byla tehdy jedinou stanicí, která měla zájem o nové lidi, a na jmenovanou školu jsem šel proto, že ze všech vysokých škol měli jako jediní v republice rozhlasové vysílání. Byla to tehdy neopakovatelná zkušenost.

Na rozhlasovou stanici vážné hudby jsem tehdy vnášel nechtěné prvky vysílání, kdy jsem zkoušel po vzoru zahraničních stanic moderovat a neustále jsem balancoval mezi úspěchem u posluchačů a vyhazovem od vedení stanice. To mě v podstatě provází dodneška.

Už více než dvě desítky let pluji po sinusoidě úspěchu i zatracení u mikrofonu jedné stanice, která se staronově jmenuje Radiožurnál. Rozhlas je bezpochyby součástí mého života. Na pár let jsem zkusil i televizní obrazovku, vysílal jsem v hlavních vysílacích časech řadu přímých přenosů zábavných i hudebních pořadů. Přesto je mi rozhlasové vysílání souzeno a nikdy jsem ho, ani v době "největší televizní slávy" neopustil. Zní to jako fráze, ale je mi nejen zaměstnáním, ale hlavně koníčkem.

Docela slušně zúročuji zkušenosti ze základní vojenské služby, na kterou velmi rád vzpomínám. Jak říká moje partnerka Jana: "…aby ne, když jsi místo vojny chodil s bubínkem." Není to až tak úplně pravda, i když bubny kolem mě hrály důležitou roli. Byl jsem totiž rok povinné vojenské služby moderátorem hudební skupiny Armádního uměleckého souboru Víta Nejedlého v Praze na Pohořelci. A to byla opravdu škola k nezaplacení. Ostatně, když se vám podaří zaujmout četu "záklaďáků" v neděli v devět ráno na povinném představení v čase jejich osobního volna, musí být to ostatní hračkou. No, berte to s rezervou…

Práce u mikrofonu mě stále baví. Rád vymýšlím nové různé projekty nebo i jen malé prvky do vysílání. Mezi mé největší patří více než roční projekt Těžká sázka, kdy jsme pomohli tisícovce přihlášených posluchačů zhubnout. Celkem to byla úctyhodná tuna zbytečné hmotnosti. A to nemluvím o dalších, anonymních, kteří snižovali nadváhu spolu s námi. Za Těžkou sázku jsme obdrželi Zvláštní uznání od amerických odborníků, kteří se nechali inspirovat a uvedli v život něco podobného za Velkou louží. Další projekt se právě rozjíždí. Tentokrát se zaměříme na kuřáky.

V roce 2004 jsem dostal nabídku ředitele stanice seznámit posluchače s naší prací mimo zdi rozhlasu. A tak jsem se vydal na cesty s projektem Výlety, s prezentačním stanem a rozhlasovým týmem, který z různých míst Čech, Moravy a Slezska nejen vysílal, ale hlavně dával nahlédnout do kuchyně vysílání. A další cesty se už plánují, stejně jako nové věci do vysílání.

A jak rád vysílám, vymýšlím, organizuji, nesnáším úřadování, které vysílání a mou práci všeobecně, bohužel, také mnohdy provází. Psaní protokolů z nočního vysílání je pro mě noční můrou a nezřídka se ráno kolegové z mých zápisů chytají za hlavu. Podle protokolů to vypadá, že ani nevysíláme.

A možná ještě pár konkrétnějších informací: nastoupil jsem v roce 1983 jako externista na Vltavu, posléze jsem byl přijat do pracovního poměru jako moderátor populárního Studia 7 a od rozpadu Československa jsem zase externistou s hrdým titulem "podnikatel". Vedle vysílání občas připravím turné po republice s hudebně-zábavným programem nebo nějaký ten galavečer. Mezi největší v poslední době asi patřilo zakončení projektu Těžká sázka v hotelu Ambassador za přítomnosti známých osobností a rozhlasových mikrofonů. Mám za sebou knihu na "obezitologické" téma nebo vydané CD se stejnou tématikou. A pokud zrovna mám chuť a nemám sám ostudnou nadváhu, uvádím kulturní či jiné větší akce pro jiné agentury či pořadatele. Oblek ale rozhodně není tím, co bych miloval, a tak mě doma v malé obci u Karlštejna najdete zpravidla v maskáčích nebo montérkách na zahradě nebo u Berounky se psem Norem. Ten je stejně jako naše tři kočky nedílnou součástí domácnosti. Přestože žiji s Janou více než 18 let, ženatý nejsem. Patrně jsme podlehli moderní době i v tomto. Náš život ovládá pes, televize, počítač, redukční dieta a rozhlas. Moje partnerka pracuje, jak už jsem psal, na ČRo 3 - Vltavě a já na ČRo 1 - Radiožurnálu. Nehádáme se kvůli tomu, jestli se koupí nebo udělá to či ono, pojede tam nebo jinam, ale kvůli stanicím. A když se rozhlasu nedostává peněz, já jí tradičně ruším Vltavu, ona mně Radiožurnál. A dovedeme se o to pohádat až k předkům do pátého kolena…

zdroj: Český rozhlas