Oslavy začínaly východem první hvězdy, který byl oznámen celé vesnici střelbou nebo zvoněním zvonu a zapálením svíčky na stole.
Večeře začínala modlitbou, konzumovala se tradiční jídla a vykonávaly se magické úkony. Budoucí úroda se věštila z uvařeného hrachu házeného na zeď – počet přilepených hrachových zrnek předpovídal počet kup žita či ovsa v příštím roce.
Zdraví se věštilo pomocí rozkrojeného jablka či rozlousknutého ořechu (zdravá jádra znamenala zdraví). Dívky zjišťovaly, za koho se vdají, potřásáním došku ze střechy: podle vypadlých zrnek to mohl být ženich bud bohatý (pšeničná zrna), nebo chudý (ovesná). Z dvanácti osolených plátů cibule (cibulový kalendář) se věštilo počasí na celý rok. Důležitou součástí oslav Kračunu bylo pálení ohňů, pro jejich očistnou funkci a ochranu proti silám podsvětí. Zásadním prvkem bylo také čtení předků, protože v tomto období se otevírá hranice mezi světem živých a mrtvých (dnes známe například jako Dušičky).
Koledování spočívalo v obchůzkách s figurou dítěte, která symbolizovala právě zrozeného slunečního boha, či se zobrazením slunce – za doprovodu písní, pořekadel a proseb o obdarování. Štědrost vůči koledníkům mělo zajistit blahobyt v příštím roce.
Tyto obchůzky konali mladí muži převlečení za zvířata, duchy či ženy, což melo odehnat temné síly.
I další naše vánoční tradice, jako jsou stromek, dárky, které nosí Ježíšek, či vánoční cukroví, nezanedbatelnou částí pocházejí právě z predkřesťanských dob.
Slovanský svátek Kračun byl nazýván také „koleda". Praslovanské slovo „koleda" je odvozeno z latinského „calendae" (první den měsíce, zvláště pak prvního měsíce v roce), zimní slunovrat byl pro Slovany totiž počátkem nového roku. Nejstarší zmínka o slovanských oslavách zimního slunovratu se nachází ve staroslovenském rukopise Euchologium Sinajské, který je datován do desátého století. Dochovaly se také zápovědi maškarních průvodů z jedenáctého století. Kračun jako takový je poprvé zmiňován v ruských pramenech.
Odkazu našich předků se věnoval například český archeolog Zdenek Váňa (1924–1994). Přehled archeologického bádání o slovanském dávnověku najdeme například v jeho knihách Objevy ve světe dávných Slovanů a Svet dávných Slovanů (které byly vydané také v překladech do několika světových jazyků). Už před tím ale vyšla Váňova práce Einführung in die Frühgeschichte der Slawen, používaná řadu let na zahraničních univerzitách jako nezbytná příručka pro studium tohoto tématu.
Kromě archeologie se Zdenek Váňa soustavně zabýval také filosofií, k níž měly blízko jeho práce Svet slovanských bohů a démonů a její německá verze Mythologie und Götterwelt der slawischen Völker (Stuttgart 1991).
JAN KRATOCHVÍL
