Děti si nejdříve s paní učitelkou přečetly povídání o tom, jaké bývávaly Vánoce za našich babiček a dědečků. Poté se, co by malí koledníčci, odebraly zazpívat si pěkné koledy.

Mezitím si paní učitelka zahrála na Ježíška a naskládala dětem pod stromeček obrovskou nadílku. Aby bylo vše jako o Štědrém dnu, naservírovala ještě na stolky talíře přetékající voňavým cukrovím.

Za chvíli se koledníci plní očekávání vrátili z obchůzky. Stromeček zářil, svíčky hořely a všude byla cítit lahodná vanilka. Ale kdepak se hned vrhnout pod stromek. To by určitě pravé české Vánoce nebyly.

Děti to moc dobře ví a proto se hned pustily i s paní učitelkou do zpívání koled a také si povyprávěly o tom, jak se letos doma připravují na nejkrásnější svátky roku. Společně se zasmály, když jim spolužačka Klárinka oznámila, že už mají doma stromeček a „taťka ho šoupl na dvoře do jezírka.“

Všechny děti netrpělivě pomrkávaly pod stromeček a zkoumavé pohledy téměř nadzvedávaly ubrusy, jimiž byly dárky přikryté. A pak nevydržela napínat ani paní učitelka a vyzvala děti k „průzkumu“.

Děti se vrhly pod stromeček jako utržená lavina. Snad ve všech dětských očích svítilo tisíce plamínků štěstí, přesně tak, jak to má o Vánocích být.

KAROLÍNA BÁRTOVÁ