„Každý rok se na pečení hrozně těším,“ říká stařenka, která začala tvořit letošní voňavé dobroty zhruba před čtrnácti dny.

Perníkářskému umění se naučila ve svých pětatřiceti letech od Marie Máčelové z Kyjova. „Zúčastnila jsem se kurzu v hospodě u Bartošů. Moc se mi to zalíbilo, a tak jsem u pečení perníků zůstala,“ vzpomíná.

Od pečení perníků odvede stařenku jen nenadálá událost. Jako před třemi, když ji úraz upoutal na lůžko. Bezmála dva měsíc vstávala jen s korzetem, ale před Velikonoci už byla fit a hned zvládla pár perníkových vajíček.

Její voňavé výtvory jsou nejen pastvou pro oko, ale samozřejmě i pro mlsné jazýčky. O strávníky nemá umělkyně nouzi. „Mám dva syny a šest vnoučat, z toho pět vnoučků a jednu vnučku,“ prozrazuje. Perníky různých tvarů a velikostí ozdobené sněhem z vaječných bílků pak velmi rychle mizí ze stolu.

Kraslice vyrábí pomocí formiček z naběraček. Ty jí k tomuto účelu vytvaroval manžel. Má asi šestnáct žufánků různých velikostí. Do nich nalije perníkové těsto, po upečení spojí dvě poloviny dohromady a předtím ukryje dovnitř sladké překvapení pro děti, nejčastěji kinder vajíčko. „To víte, děcka to láká. Nechtějí kraslici na památku, jsou hned zvědaví, co je vevnitř,“ usmívá se malérečka.

Děti ovšem musejí počkat, až je dílo kompletně hotové. Krásně vonící perníkové vejce je nakonec třeba nazdobit sněhem z bílků. Třiasedmdesátiletá žena volí za nejčastější kresby labutě, kuřátka a zajíce. Zbytek vejce pak nazdobí kytičkami a netradiční kraslice je na světě.