Šabatová uvedla, že většina dopravců alespoň umožňuje přepravu lidí na elektrickém vozíku. „Společnosti RegioJet jako jediná ne. Dveře nejsou dostatečně široké,“ upozornila.
Mluvčí soukromého dopravce Aleš Ondrůj ale upozornil, že data použitá ve výzkumu jsou několik měsíců stará. „Zhruba pětačtyřicet vlakových spojů je zcela přístupných pro vozíčkáře na všech typech vozíčků. Cestující s postižením se dostanou i z Brna do Bohumína, kde jsme na lince nahradili České dráhy,“ vysvětlil. Ujistil, že v budoucnu přístupné vozy přibudou.
Podle Ladislavy Blažkové, která je od narození na vozíčku, se cestování hendikepovaných lidí zlepšilo. „Čím menší je stanice, tím hůře je pro nás přístupná,“ upřesnila.

Ladislava Blažková je kvůli dětské mozkové obrně na vozíčku. V Brně bydlí zhruba deset let. „Žije se mi tu dobře, ale dokonalé to není. Jsou tu sice nízkopodlažní tramvaje, ale chybí bezbariérové ostrůvky,“ podotkla žena.
Kde se vám v Brně nejhůře pohybuje?
Špatné je to na hlavním nádraží, ale to je zapříčiněno velkým pohybem lidí. Hlavnímu nádraží se často vyhýbáme a raději nastupujeme na Nových sadech. Někde také chybí bezbariérové ostrůvky a kostky nám dělají problém.
Jezdí se vám po nich hůř?
Ano, protože když někde chybí kostka a vozík najede do díry, zaseknou se tam přední kolečka a vozíčkář se vyklopí. I mně se to několikrát stalo. Ale předláždění je samozřejmě velmi drahé a ne všude je možné. Například ale Dominikánské náměstí je pohodlné.
Když vypadnete, pomůžou vám lidé?
Záleží to člověk od člověka. Někteří pomáhají, i když to není tak úplně třeba, ale jiní vás zase obejdou, protože to není jejich problém. Podobné je i s řidiči městské hromadné dopravy.
Jak to myslíte?
Pokud jsou plošiny, kvůli kterým musí vystoupit a vyklopit je, tak někdy vidíme, že jsou naštvaní. Když je třeba hustý provoz a jede hodně lidí, tak nám nezastaví, protože by to znamenalo zpoždění. Jsou ale i tací, kteří pomůžu bez problému.

Zlepšil se přístup obyvatel ale i veden města k lidem s postižením?
Určitě ano. Vše nové už často bývá bezbariérové. Super je například tramvajová linka číslo 8. Pamatuji si doby, kdy jel bezbariérový vůz jednou za hodinu, teď je to každých pět minut. Také místa jako Špilberk nebo hrad Veveří jsou pro nás přístupná.
Limituje vás hendikep při cestování?
Například u vlaků je důležité vědět, v jaké obci je nádražní plošina. Zpravidla to bývá tak, že čím menší obec, tím horší přístup, ale nebojím se cestovat. Snažím se i do zahraničí, v západní Evropě bývá doprava zcela bezbariérová, to se ale týká i nedaleké Olomouce.