V hlavní roli ženy. S rohy, kožešinami, perlami a především květinami. Romantické zasněné víly, ale také odvážné sebevědomé lovkyně. Přesně takové jsou portréty postav, které na své první výstavě v břeclavské Galerii 99 představuje malířka Veronika Áčová.

Šestadvacetiletá umělkyně z Břeclavi kreslí už od dětství. A to výhradně portréty. „Začínala jsem na základní škole. Kreslila jsem si jen tak sama pro sebe, žádné kurzy nebo zušku jsem nenavštěvovala. Až moje učitelka výtvarné výchovy mě pobídla, abych se do kresby ponořila více,“ vypráví vystudovaná učitelka výtvarné výchovy.

Do světa Keltů zavede děti v MAMUZ Museum v dolnorakouském Mistelbachu nový výstavní pavilon.
VIDEO: Výjimečná výstava kousek od Břeclavska, děti poznávají život Keltů

Když začínala, v ruce měla tužku. Zhruba před dvěma lety ji vyměnila za pastelky. „Nejsou to ale ty pastelky, které pořizujeme dětem do školy. Ty mají méně pigmentu a barva na obrazech potom tak nechytá. Kupuji si pastelky speciální, mám zhruba čtyři sety od různých výrobců, které pak při malbě kombinuji,“ líčí malířka.

Zvlášť náročné je podle ní zachytit správný odstín pleti. „Často musím barvy hodně mixovat, abych docílila přirozeného vzhledu obličeje. Některé pastelky jsou totiž více krémové, jiné pevnější, dají se snáz ořezat a hodí se tedy na kontury,“ přikyvuje Áčová.

Lidské tváře, a především oči, ji, jak říká, fascinovaly odjakživa. „Každý člověk je jiný. Ve tváři se dá hodně najít. Vzpomínám si na dobu, kdy jsem začala portrétovat. Bojovala jsem s očima, zabralo mi hodně času, než jsem je nakreslila uvěřitelně a tak, jak doopravdy mají vypadat,“ zmiňuje šestadvacetiletá žena.

V Břeclavi vystavuje nadějná umělkyně Veronika Áčová.V Břeclavi vystavuje nadějná umělkyně Veronika Áčová.Zdroj: Deník/Iva Haghofer

Některé z obličejů na obrazech působí povědomě. „To proto, že jsem se třeba nechala inspirovat oblíbenými zpěvačkami. Většinou ale kreslím anonymní lidi, které jsem někde zahlédla, a kteří mě zaujali výrazem své tváře,“ popisuje Áčová.

Maturitu složila na průmyslovce v Hodoníně, kde se věnovala grafickému designu. „Obor mě hodně ovlivnil a posunul dál. Dal mi jiný pohled. Ve škole nás učili spíše zjednodušovat a minimalizovat, já v kresbě portrétů dbám na detail, přesnost a dokonalost. Jsem perfekcionista. Bezesporu je ale kombinace obou dvou vlivů vidět,“ usmívá se mladá kreslířka.

Víno.
Tipy na víkend na Břeclavsku. Turisté vyrazí na pochod, milovníci vína na košt

Každý započatý obraz je zvyklá hned dokončit. Jeden portrét jí vezme zhruba dvacet hodin čistého času. „Nedokážu se vracet k rozdělané práci. Když odejdu, většinou ke kresbě už ztratím pouto a dodělat ji už nesvedu. Naštěstí takových obrazů moc nemám,“ zamýšlí se Áčová.

Do velkého uměleckého světa ji díky výstavě uvádí galeristka Jitka Vojtková. „Veronika kdysi vznesla v jedné skupině na sociálních sítích dotaz, zda někdo neví o galerii, kde by mohla svá díla prezentovat. Oslovila jsem ji a dohodly jsme se. I proto, že od manžela (malíř Antonín Vojtek - pozn. red.) vím, jak je těžké začínat a prosazovat se,“ doplňuje Vojtková s tím, že prodejní výstava je k vidění do konce března.