„Prvních pět let jsem docházel do věznice jako dobrovolník vězeňské duchovenské péče a poslední tři roky je to součást mého povolání. Jsem členem doplňkové práce aktivit věznice. Pracuji v Post Penitenciální péči,“ popisuje Majer.

Součástí jeho práce je i vždy, když nastoupí do výkonu trestu nový odsouzený nabídnout mu svou pomoc. Na kterou je upozorněn už při nástupu do vězení. „Záleží však jen na nich, jestli mou pomoc přijmou, nebo ne, je to dobrovolné. Vnímám odsouzeného jako člověka, který se provinil vůči společnosti. Musí si odsedět svůj trest a jeho práva jsou omezena,“ vysvětluje náplň své práce vězeňský pastor.

Jak říká, je odsouzeným na blízku a pomáhá jim, aby na sobě pracovali. Snaží se s nimi mluvit a zároveň jim i naslouchat. „Odsouzený má naplánovaný určitý program na nápravu a znovuzapojení do společnosti. Snažím se je vést k tomu, aby pochopili, že je důležité přijmout výkon trestu a smířit se s ním. Přesvědčuji je, že záleží jen na nich, jak se k tomu postaví. Vysvětluji jim, že je pro ně důležité zapojit se do různých programů, které věznice nabízí,“ vysvětluje sympatický pastor.

Dodává, že církev lidé vnímají jako společenství, které také není bezchybné. Vede věřící, aby život vnímali jako dar a jedinečnou příležitost za náš svět s ostatními, kde i ona se vnímá jako součást.

Většina vězňů s povděkem využívá pastorových služeb. Je totiž někým, kdo přichází z venku, aby s nimi mluvil, a nedívá se na ně jako na ty, co se něčím provinili. „Tím, že se mohu volně pohybovat po věznici a přicházet na jednotlivá oddělení, mám umožněný osobní kontakt s odsouzenými. Často se na mě obrací a chtějí si pohovořit o svém trestu ať už ho přijímají nebo ne. Mnohdy mi řeknou svůj příběh a chtějí znát moje stanovisko,“ říká pastor.

Ne každý odsouzený mu od začátku naslouchá. „Stává se, že vězni přijdou jen proto, aby si ukrátili čas ve výkonu trestu. Půjčí si bibli a po nějakém čase, kdy ji začnou číst, přijdou na to, že to není úplná ztráta času. Při našem dalším setkání mi s překvapením oznámí, že jsem je doslova dostal,“ popisuje potěšeně duchovní. Jeho práce mu umožňuje jako zaměstnanci věznice vzít až pět odsouzených z nejlehčího zařazení–dohledu. Jsou to ti, kteří vykonávají trest například za neplacení výživného nebo proto, že způsobili dopravní nehodu. Tyto vězně může jednou za čtrnáct dní vzít na bohoslužbu do kostela.

„Můj dík patří vedení věznice, která tuto aktivity podporuje a umožňuje vězňům na bohoslužbu slova docházet. Myslím, že jim to něco dává. Ve vězení mají ke mne určitý odstup, ale v kostele jsou otevření,“ dodává Majer, který přiznává, že je pro něj největší odměnou za jeho práci, když ho odsouzení po propuštění z vazby, dřív než se vrátí domů, navštíví. „Chtějí po mě, abych jim udělil požehnání na cestě domů a do dalšího života. Stává se často, že si vzpomenou i později a pošlou přání k nějakému svátku,“ vzpomíná Majer a poukazuje tím i na to, že jeho práce není jen účelová.

Děvětačtyřicetiletý kazatel, jehož původní povolání je strojní konstruktér, se mimo práci ve své farnosti a břeclavské věznici chystá naslouchat a pomáhat i jinde. „Od října budu působit jako pastor ve věznici Mírov. A kromě břeclavského a hodonínského kraje, přebírám od července i správu křesťanského sboru v Šumperku,“ prozrazuje, jaké povinnosti ho budou provázet v nadcházejících měsících.