Už od pěti let se Honza věnuje zpívání nejen lidových písní. Podle jeho maminky Jitky Kočárové následuje svého staršího bratra Radima, který ve stejné soutěži získal před dvěma lety třetí místo. „Hodně to ovlivnila i naše rodina. Pocházím z Velkých Pavlovic, kde jsou velkou tradicí hody a s tím spojené zpívání. Honza jezdil s námi a chytlo ho to,“ popisuje, jak se Honza dostal ke zpívání, jeho maminka.

Mimo toho, že zdědil krásný hlas, hraje Jan na klarinet. „Chodím jednou týdně do hudební výchovy a skoro každý den musím cvičit,“ říká Honzík a zároveň přiznává, že se mu někdy nechce a radši by šel hrát fotbal, který je mimo hudbu jedním z jeho koníčků. Při vystoupení měl Honza v počátku trému.

„Ale jen při tom prvním kole, pak už jsem to zvládal docela v pohodě. Když jsem vyhrál, byl jsem moc šťastný,“ usmívá se chlapec, do kterého by snad nikdo neřekl, jaký má zvučný hlas. „Každý je vždycky překvapený. Pak říkám, že nepotřebuje ani mikrofon,“ říká maminka, která je na svého syna hrdá.

Honza mimo jiné patří do sboru Cimbálové muziky Notečka, kam chodí jednou týdně i se svým starším bratrem. Spolu s ním získal i různá ocenění. „Máme tři společné diplomy, za zpívání v duu,“ chlubí se Honza.

Jeho životním cílem není však hudba. Té se chce věnovat jen jako koníčku. „Po základní škole chci jít na gymnázium a potom na vysokou školu. O tom, co bych chtěl studovat, jsem ale ještě nepřemýšlel,“ prozradil své plány do budoucna a to, že se nechce stát učitelem hudby ani zpěvu. S tím souhlasí i jeho rodiče. „Chceme, aby nejdříve získal vzdělání, které ho uživí. Potom, pokud bude chtít, může dál studovat hudbu,“ souhlasí s Honzou jeho sympatická maminka.