Předchozí díly seriálu
Vinaři pod lupou
naleznete ZDE

Vinařství ročně vyprodukuje asi šedesát tisíc lahví vína. Vyrábí jakostní a přívlastková vína, za příznivých podmínek i ledová vína hlavně z Ryzlinku vlašského.


Jak a díky komu jste se k vinařství vlastně dostal?
U vína a vinice jsem se pohyboval odmalička, hlavně s maminkou ve vinohradech bývalého JZD, kde byla zaměstnaná jako četařka. Ve sklepě jsem pomáhal staršímu bratrovi. Po sametové revoluci jsem pracoval v Dolním Rakousku, kde jsem nabyl bohaté zkušenosti od rakouského vinaře, u kterého jsem pracoval. Vinaření mě bavilo natolik, že jsem založil v roce 1994 vlastní firmu. A od té doby ji neustále buduji a upravuji, ať už se jedná o nové sklepní prostory nebo technologické vybavení. Také se snažíme vybudovat dobré podmínky pro vinařskou turistiku. Zásluhu na tom, že jsem začal podnikat ve vinařství, má hlavně má rodina.

V čem podle vás spočívá tajemství výroby dobrého vína?
Základem pro výrobu dobrého vína je především poctivá každodenní práce. Základ se tvoří už ve vinohradě, důležité je úměrné zatížení na keř a je to také naše nádherná příroda, která nás obklopuje. Na tu bychom neměli zapomenout a alespoň jednou denně v pokoře pohlédnout na naši Pálavu, kde žijeme. Ve sklepě se už pak musíme snažit, abychom při výrobě vína vše udrželi v odpovídajících mezích. Ve sklepě je důležitá čistota, zásahy ve víně je nutné dělat včas a vinař musí mít dobrou chuť a především velké vinařské srdce.

Existuje nějaké pravidlo, kterým se jako vinař bezvýhradně řídíte?
Pravidlo, kterým se řídím, je: Není čas ztrácet čas. Je to takové moje přísloví. To dokumentuje, že si musím času a práce vážit. Jakmile se staráte o takový provoz, tak se prakticky nemůžete zastavit. O to víc si musíte vážit chvilek se svou velkou rodinou, to je s dětmi, manželkou a také rodinami sourozenců, se svými přáteli a také spolupracovníky. Bez podpory rodiny a spolupracovníků bych nemohl ani dosáhnout dobrých výsledků.

Kolik vína denně obvykle vypijete?
Víno se musí denně kontrolovat, zvláště mladé. No a když vás některé víno přímo pobízí, aby jste si dal ještě skleničku, zvlášť když ho chutnáte s dobrými lidmi a přáteli, tak to ani nelze odmítnout. Ve všedním shonu většinou pracovně můžu jen přivonět a chutnat jako francouzští degustátoři, tedy vyplivovat. A s přáteli si to pak lépe vychutnám a vynahradím. Ale každý vinař musí znát svoji míru, už proto, že se musí věnovat své společnosti a udržet si svoji profesionalitu.

Máte tip na vinaře, kterého bychom měli představit? Pište na redakce.breclavsky@denik.cz

Jakou nejkrásnější a naopak nejhorší chvíli jste s vínem dosud zažil?
Asi nejlepší a nejkrásnější chvíle pro vinaře jsou, když jeho vína chutnají odběratelům a dosáhnou na nějaké ocenění. Hodně si cením toho, že naše vína byla v minulosti vybrána a podávána na Pražském hradě při významných akcích. U vína a mé profese jsou i krásné chvíle, třeba když se sejdeme s přáteli vinaři, kteří pochválí naše víno. Naopak horší chvíle je, když je třeba špatný vinařský rok. Také mě potkala chvíle, kdy můj vlčák Ron zavadil o kohout u nádrže a vyteklo nejmíň pět set litrů vína. Jednou mi taky praskl padesátilitrový demižon s parádním ledovým vlašákem. Ale někdy musíte počítat i se ztrátami. Ale na mého koníčka, chov pejsků, to nemělo vliv. Teď mám zrovna nádherného ohaře, jmenuje se Lom, je miláčkem rodiny a dosahuje úspěchů jako naše víno.

Kterého z vašich konkurentů si nejvíc vážíte? A proč?
Vážím si každého dobrého a pracovitého vinaře, protože vím, že není lehké při každodenní těžké práci dojít až k úspěchům. Dobrých a konkurence schopných vinařů je v poslední době více. Vážím si také středních a menších vinařů ze Sedlece, Velkých Pavlovic, Březí, Ivaně, Mikulova a dalších, se kterými si někdy přechutnáme svá vína na „večírku s.r.o“, tedy setkání, které pořádáme za účelem zvýšení kvality vín.

Myslíte na budoucnost? Vychováváte si svého nástupce?
To je jasné, že myslím na budoucnost, nutí mě k tomu další generace. Vyrostl jsem ve velké rodině a rodinné pouto nejvíce uznávám a snažím se vtisknout tento charakter i našemu vinařství. Bez podpory rodiny bych nikdy vinařství nevybudoval. Za prvé bych se chtěl přestěhovat natrvalo s rodinou do místa mého vinařství, do malebné vesničky Bavory. Nejstarší dcera Klárka navštěvuje první ročník valtické vinařské školy. Pak je tady ještě syn Tadeáš a malá Terezka, tak uvidíme, jak se rozhodnou. Takže nástupců firmy by mohlo být dost.

Doporučení: víno pro dnešní večer
Doporučuji Ryzlink vlašský, pozdní sběr, z tratě na úbočí Pálavy – s příznačným názvem „Pod Pálavou“ – z vynikajícího ročníku 2009. Je to víno plné, vyzrálé, výrazně buketní s vůní lučních květin až medové, s jemným zbytkovým cukrem a příjemnou „zdravou“ kyselinkou. Na vápenité polohy Pálavy patří Vlašský ryzlink od pradávna, tak může patřit i k pokrmům z ryb. Právě pstruh by v kombinaci s tímto delikátním vínem nejlépe vynikl. Myslím, že by se toto víno stejně dobře vyjímalo i u smaženého štědrovečerního kapra. Jaroslav Drmola
Vážení čtenáři, seriál Vinaři pod lupou najdete také v tištěné podobě každou středu v Břeclavském deníku Rovnost.