Předchozí díly seriálu
Vinaři pod lupou
naleznete ZDE

Čtyřiatřicetiletý Martin Šebesta podniká s vínem už osm let. Je ženatý, má tři děti a hospodaří na vinicích o rozloze deset hektarů.

Jak a díky komu jste se k vinařství vlastně dostal?
Mohu říct, že vinařem jsem tak trochu náhodou, jak už to někdy bývá. Před dvaceti lety mě rodiče přihlásili k přijímacím zkouškám na lesnickou školu v Hranicích na Moravě. Vzhledem k velkému počtu uchazečů jsem neměl štěstí a zkoušku jsem nesložil. A mého otce, který žil a pracoval v zemědělství jako agronom více než pětadvacet let, nenapadlo nic jiného, než mě přihlásit na vinařskou školu do Valtic. Tam jsem byl díky výsledkům ze základní školy přijatý bez přijímacích zkoušek. A tím byl můj další osud zpečetěný.

V čem podle vás spočívá tajemství výroby dobrého vína?
Na světě existují miliony producentů a výrobců vína. Každý má jiné zázemí a podmínky k vykonávání této lidské činnosti. Společným jmenovatelem by však měla být láska k přírodě, ke krajině. Je úplně jedno, jestli má vinař za sebou někoho, kdo mu obstará nejmodernější technologie, nebo dělá víno takříkajíc na koleně. Všichni mají možnost dělat tuto práci s láskou, nejlepším svědomím a s jistou dávkou pokory. A pak už je k dobrému vínu cesta otevřená.

Existuje nějaké pravidlo, kterým se jako vinař bezvýhradně řídíte?
Jsem velmi rád, že mohu dělat svou práci, která je časově velmi náročná. Učím se všemu dát nějaký řád a ještě to chvíli potrvá. Za co jsem však velmi vděčný je to, že mohu dělat svoji práci, a jsou okamžiky, kdy si to uvědomuji doslova. A je mi trochu smutno při pomyšlení, že mám již spolužáky, kteří tuto šanci nedostali. A už nejsou mezi námi. Jsou však pravidla, která platí pro jakoukoliv lidskou činnost. Láska, poctivá práce, pokora…

Kolik vína denně obvykle vypijete?
Nemám přesnou odpověď, ale odhaduji to tak na roční spotřebu minimálně dvě stě a více litrů. Děleno pěti členy mé rodiny, kteří víno zatím moc nepijí, splňujeme všichni evropský průměr. Český už jsme překonali dávno. V každém případě se každý vinař musí propít ke svým vinařským schopnostem. Je však zásadní, jaké víno si bude nalévat a s kým ho bude pít. Tam je mezník mezí špičkovým vinařem a alkoholikem.

Jakou nejkrásnější a naopak nejhorší chvíli jste s vínem dosud zažil?
Krásných chvil je spousta a vždy mám velmi dobrou náladu, pokud piji dobré víno, ideálně s dobrými lidmi. A těch je naštěstí mnoho. Na druhou otázku se mi neodpovídá už s takovým dobrým pocitem. Pokud byste mi ji položil před pár měsíci, měl bych co dělat, abych na něco přišel. Bohužel jedna nepříjemná zkušenost mě již potkala. A to bylo na přelomu letošního roku, kdy jsem musel podávat na policii vysvětlení, kolik hroznů a jaké odrůdy jsem vyprodukoval ve vlastních vinicích. To mě z počátku vystrašilo, s postupem času jsem však byl více rozhořčený, a vím už, odkud vítr vál. Kvůli falšování mých osobních údajů a zneužití osobních informací o mně jsem byl zapletený do jedné poslední známé aféry o legalizaci dovozových vín podřadné kvality. To, že někdo zneužil mě a spousty dalších vinařů, považuji za nejhorší okamžik a největší sprostotu kterou jsem kdy ve své činnosti zažil. Přeji si jen, aby se naplnilo přísloví o božích mlýnech.

Kterého ze svých vinařských úspěchů si ceníte nejvíc?
Nevím který úspěch je cennější – Salon vín České republiky, Valtické vinné trhy, TOP 77. Na začátku jsem šel pouze cestou zviditelnění se na výše zmiňovaných výstavách, což je velmi dobrý start pro každého nového vinaře. Víc a víc si však cením toho, že se naše vína pijí a získávají si své příznivce. Nejvíce si cením nadšených zákazníků pro moji práci a náš společný výsledek v našem malém vinařství.

Máte raději tradiční odrůdy a postupy, nebo jste spíše zastáncem moderních metod a nově vyšlechtěných o­drůd?
Nemohu říct, že bych měl jen jeden pohled a nerespektoval postupy druhých. Znám spoustu vinařů a jejich vín, která se dala vyrobit i bez technologie, a ještě více znám vín, kterým nic nepomohlo, pokud se to ještě dá s víny srovnávat. Smekám před každým, kdo dělá svou práci poctivě.

Kterého z vašich konkurentů si nejvíc vážíte? A proč?
Má odpověď opět nebude úplně jednoznačná. Slovo konkurent je velmi silné. Mezi vinaři, kteří dělají svou práci tak jako já, mi žádný z nich příliš jako konkurent nepřipadá. Každý z nás jsme originál. A je jen otázkou kvality v poměru k ceně, aby každý z nás úspěšně zobchodoval to, co vyprodukuje. Jsem hrdý za slovo Morava. Přibývá čím dál víc vinařů, kterých si vážím a mám je rád. Mohl bych jich vyjmenovat okamžitě tak padesát. V obecné vinařské rovině, kde jsou lidé, kteří mí přímí konkurenti nikdy nebudou, ale kterých si velmi vážím, mě napadají dvě jména – Vilém Kraus a Josef Peřina.

Myslíte na budoucnost? Vychováváte si svého nástupce?
Na budoucnost úplně nemyslím, i když mám velké plány s výstavbou nového vinařství, respektive rekonstrukcí jednoho objektu, již dnes. Je potřeba žít přítomností a pak bude i příjemné to, co nás čeká do budoucna. Potomky máme již tři, s úsměvem už vidím, jak se každý z nich profiluje již dnes. Nikdy jsem však nepřemýšlel nad tím, že budu direktivně určovat, kam je v životě postavím, a jak to bude prospěšné tomu, co dnes dělám já. Bude mi jistě velkým potěšením, pokud si alespoň jedno z našich dětí najde cestu k vínu. Největším potěšením mi však bude, pokud ze svých potomků vychováme slušné a poctivé lidi. To bude mým největším oceněním jako rodiče.

Doporučení: víno pro dnešní večer
Mým doporučením je vyzkoušet něco z našich odrůd, například Ryzlink vlašský, který je nádherný ve všech kategoriích a je nedoceněnou odrůdou. Dále pak doporučuji vyzkoušet Chardonnay, které patří každoročně mezi špičku mezi našimi víny. Martin Šebesta