Předchozí díly seriálu Vinaři pod lupou naleznete ZDE

Skoupil vyrábí jak přívlastková vína (zejména kabinetní a pozdní sběry), tak i jakostní vína. Petr Skoupil si před dvěma lety vysloužil titul Vinař roku 2008, kterého si nesmírně cení.

Velkou radost má také z pěti zlatých medailí ze světové soutěže v San Franciscu či zlaté medaile za Merlot ročníku 2006 z mezinárodní soutěže vín v Bruselu.

Jak a díky komu jste se k vinařství vlastně dostal?
Jako děcka jsme musely dělat ve vinohradě, takže odmalička. Vynášel jsem réví, s otcem chodil do sklepa, to byly takové moje začátky. Později jsem dělal v JZD, a když už potom nebyla práce, tak jsem šel za tím, co mě baví. S vínem jsem začal podnikat od roku 1992. Chvíli jsem dělal i v Rakousku, kde jsem nabral nějaké zkušenosti, jak dělají víno. Tenkrát tam začali vína lahvovat, neprodávali jenom sudové. Sem tam se něco ochutnalo, člověk si něco zapamatoval a pak to využil tady ve výrobě.

V čem podle vás spočívá tajemství výroby dobrého vína?
To je jednoduché. Musíme vytvořit kvalitu ve vinici, potom budeme mít kvalitu i v budoucím výrobku. Základem je kvalita ve vinohradě a my vinaři to můžeme akorát zkazit.

Existuje nějaké pravidlo, kterým se jako vinař bezvýhradně řídíte?
Kvalita, kvalita a stále kvalita. Dobře zpracovat hrozen, dobře ho uskladnit, čistota, sanitace. To je velmi důležité v celém procesu vinařství.

Kolik vína denně obvykle vypijete?
Já víno nepiju. My vinaři víno chutnáme. Je to jak kdy, jak mám náladu. Denně si projdu alespoň pět šest vzorků, kdy ochutnám a vyplivnu. Někdy se najde den, kdy ochutnám celou produkci, abych si zapamatoval, co je tam potřeba udělat. Bílá vína už jsou v lahvích, takže do nich nemůžeme zasahovat. Teď chystáme červená vína do lahví.

Jakou nejkrásnější a naopak nejhorší chvíli jste s vínem dosud zažil?
S vínem jsou někdy dobré chvíle, někdy špatné. Třeba když jsou tady zákazníci, někteří to přeženou, znamená to někdy i špatné chvíle. Jsou třeba hluční, potom je s tím problém. Hezké chvíle jsou zase u krásných písniček.

Kterého ze svých vinařských úspěchů si ceníte nejvíc?
Nejvíc si cením Vinaře roku 2008. Samozřejmě i medailí v San Franciscu, kde bylo hodně červených vín. Myslím, že naše červená vína na to mají. Jen ten svět sem tlačí cizí vína, která jsou levnější a příliš předražená. Bohužel.

Máte raději tradiční odrůdy a postupy, nebo jste spíše zastáncem moderních metod a nově vyšlechtěných odrůd?
Dřív, když jsem začínal, jsem ty metody neznal. Dnes už mám vyvinutou svou kuchařku. Ale spíš se vracím ke starší šetrné technologii, kdy lidé neměli nějaké stroje, se kterými pracovali. Teď budujeme novou firmu a chtěl bych, aby červená vína zrála v barriquových sudech nebo obyčejných sudech, aby tam vznikala přirozená mikrooxidace a ta vína byla jemnější.

Máte tip na vinaře, kterého bychom měli představit? Pište na redakce.breclavsky@denik.cz

Kterého z vašich konkurentů si nejvíc vážíte? A proč?
Na tuto otázku nedokážu odpovědět.

Myslíte na budoucnost? Vychováváte si svého nástupce?
Snažím se, aby byl další pokračovatel při výrobě i co se týče prodeje a marketingu. Ono vyrobit víno je pěkné, ale musí se to umět i prodat. Doufám tedy, že nějací nástupci budou.

Doporučení: víno pro dnešní večer: V tomto období bych doporučil veltlínské zelené, neburské, z červených pak modrý portugal, frankovku. Třeba frankovku doporučuji k hovězímu masu, veltlínské zelené je víno na denní pití. Hodí se například ke kuřecímu masu.

Doporučení: víno pro dnešní večer
V tomto období bych doporučil veltlínské zelené, neuburské, z červených pak modrý portugal, frankovku. Třeba frankovku doporučuji k hovězímu masu, veltlínské zelené je víno na denní pití. Hodí se například ke kuřecímu masu. Petr Skoupil



Vážení čtenáři, seriál Vinaři pod lupou najdete také v tištěné podobě každou středu v Břeclavském deníku Rovnost.