„Studoval jsem ve Strážnici, kde jsem se blíže seznámil s folklorem a tradicemi. Tam jsem zjistil, že je velmi důležité tradice našich předků zachovávat. Vždycky mi bylo líto, že se u nás tvrdí, že kroj neexistuje. Přitom některé jeho části jsem měl po svých předcích. Takže jsem se rozhodl jej zachránit,“ vysvětluje Samson důvod mnohaleté práce.

Jak dodal, po druhé světové válce se mnoho částí tamního kroje nedochovalo. A tak začali lidé chodit v kyjovském kroji, který je mnohem barevnější a zdobnější než ten, který už v roce 2002 představil na hodech.

Práce s etnografy

„Tato verze kroje je schválená Etnografickým ústavem Moravského zemského muzea v Brně. Jednal jsem o něm s Miroslavou Ludvíkovou, která dělala v šedesátých letech velmi rozsáhlý výzkum v naší oblasti týkající se folkloru, a především pak krojů,“ uvedl.

K dispozici má Samson celkem tři kroje. Bílá verze pochází z období padesátých let devatenáctého století. Barevné výšivky se na krojích začaly objevovat až asi o čtyřicet let později, kdy se v Praze konala velká národopisná výstava.

„Protože už tehdy lidé projevovali národní hrdost, doplnili do kroje výšivky v národních barvách,“ objasnil.

„Do rukou se mi dostalo mnoho částí kroje. Některé jsem měl po předcích. Po konzultacích s etnografy jsme vybrali jen to, co opravdu patří do této oblasti,“ popsal Samson spolupráci s odborníky na kroji širšího Brněnska a Židlochovicka, který je stylizovaný do Velkých Němčic v letech 1850 až 1900.

„Jsme rádi, že v obci máme člověka, který se o kroje zajímá. Netroufám si ale říct, jestli bude chtít chasa v těchto krojích chodit. Osobně si myslím, že se moc v obci nechytí,“ domníval se velkoněmčičský starosta František Smetana.

Podle něj je ale možné, že lidé přijmou třeba osmdesát procent této podoby a zbytek pozmění. Pak se z toho může časem stát pravý velkoněmčičský kroj.

„Doufám, že pro tento kroj nastal čas. Ale asi budeme muset ještě urazit kus cesty,“ věřil Samson.

„Jako etnografka vítám jakékoliv aktivity, které se týkají zájmu o kroje a jejich obnovu. Je ale vždycky potřeba, aby byl výsledek odpovídající, takže je k tomu nezbytný etnografický dozor. A také se musí správně vycházet z určitého vzoru,“ upozornila etnografka Alena Káňová.

Ušití nového kroje by podle slov Jaroslava Samsona vyšlo asi na šestnáct tisíc korun. Už jej ukázal i dětem ze školky, které by jej snad jednou mohly nosit. „Ale nic nejde udělat násilím,“ usmíval se.

„Kyjovský kroj je krásný, ale myslím si, že bychom měli mít spíš své. Právě proto, že už v nich chodily třeba i naše babičky,“ přemýšlela Zdislava Franková z Velkých Němčic.