„Chceme pomoci uchovat tradice, které teď u mladých v Kobylí trochu pokulhávají. Spousta jich ani neumí tancovat. Proto jsme se rozhodli začít už u malých dětí. Když se naučí kroj nosit a tancovat, tak si ten vztah ponesou po celý život," věří předsedkyně kobylského Klubu přátel historie Radoslava Obadalová.

Právě tento klub za dětskými hodečkami v Kobylí stojí. Organizuje je už potřetí.

O půl třetí vychází od tamního muzea do sokolské zahrady v průvodu více než 120 krojovaných dětí. Domácí potěr doplňují členové folklorního kroužku z Vrbice, děti z Bořetic i soubory Dunájek z Dolních Dunajovic a Jarabáček z Drnholce.

„Kobyláci se trochu obávali, jak hodečky skončí, moc tomu nevěřili. Proto od počátku zveme další soubory, které jsou naučené tancovat a nestydět se, aby to trochu rozjeli. A také aby všichni viděli, že když to jde jinde, proč by to nemělo jít u nás," vysvětluje Obadalová pestrý seznam dětských folklorních sdružení odjinud.

V Kobylí žádné není. Předsedkyni tamního klubu přátel historie to mrzí.

„Kobylí je velká dědina, která by si dětský folklorní kroužek určitě zasloužila. Rádi bychom hodečkami, jejichž program se snažíme postupně vylepšovat, přispěli k jeho vzniku," neskrývá své přání.

První vlaštovkou je aktivita učitelky Aleny Hochové na prvním stupni kobylské školy. Ta před hodečkami nacvičuje s dětmi zavádku.

Dechová hudba Kateřinka vyhrává a Obadalová si zálibně prohlíží vzorné i „lumpačící" děti v krojích. „Když se na ně podíváte, musíte uznat, že je to něco nádherného," usmívá se žena, která se k folkloru paradoxně vrátila až po 35 letech života v Brně.

„Dnes je to pro mě srdeční záležitost. Na dědinu tradice patří," svěřuje se s povzdechnutím, že postupně bohužel ubývá i starších žen v krojích.