Jejich obsah později udivil sestry v bohunické nemocnici v Brně, kam zraněného muže přemístil vrtulník. Napočítali totiž několik stovek tisíc korun, které si vlasatý chlapík postupně naspořil.

„Svérázný člověk, který si jen málokdy nechá od někoho poradit,“ tak mluví o Jiřím Melicharovi, zvláštní postavičce, která brouzdí frekventovaný silniční tah mezi Hustopečemi a Starovičkami, starovičský starosta Vladimír Drbola. Od minulého úterý jej s typickou kárkou plnou nejrůznějších věcí, kterou buď táhl před sebou, a nebo ji měl přivázanou za kolem, řidiči nepotkávají. Srazilo jej totiž auto.

„Koncem minulého týdne jsem volal do nemocnice a sdělili mi, že jeho stav je už dobrý. Dokonce jej převážejí na normální ortopedické oddělení. Do čtrnácti dní by ho tedy mohli propustit domů,“ zvěstuje Drbola s tím, že bylo jen otázkou času, kdy k podobné nehodě dojde.

„Je pravda, že měl už několik menších havárií, kdy se o něj opřelo auto. Tehdy měl nějaké menší zdravotní problémy. Poslední nehoda však doopravdy moc dobře nedopadla,“ zamýšlí se starosta.Když jej totiž tentokrát srazilo v protisměru jedoucí auto, táhl před sebou kárku naloženou železem. Následky byly vážné – poranění páteře.

Dar? Reflexní vesta

Jak starosta prozrazuje, aby vedení Staroviček zvýšilo bezpečnost podivínského muže, obdarovali neustále se na silnici pohybujícího Melichara reflexní vestou.

„Sice to není nic moc, ale pořídili jsme mu vestu. To proto, aby byl alespoň trošku na silnici vidět. Nevím, jestli ji měl na sobě i při poslední nehodě. Pokud se však dobře pamatuji, tak v zimě, když je brzy tma a není moc dobře vidět, ji nosí,“ říká Drbola.

Zvláštní způsob Melicharova života se podle jeho slov mnohým obyvatelům Staroviček nezamlouvá. „To, že shromažďuje odpad v rodinném domku a jeho okolí, se většině lidí nelíbí. Obec proti tomu dokonce postupovala formou přestupkových řízení,“ vysvětluje starosta nepříliš velké obce.

Záhy však jedním dechem dodává, že ačkoli se s jeho pojetím života mnozí neztotožňují, vždycky jej respektovali a považovali za plnohodnotného obyvatele obce.

Melichar bydlí ve Starovičkách po celý svůj život. „V rodinném domku žil nejprve s rodiči a babičkou. Do jejich smrti fungovala domácnost běžným způsobem. Poté, co zemřeli, si zvolil způsob života, který žije dodnes. Začal shromažďovat nejrůznější věci a živit se tím, že je odvážel do sběren surovin,“ vzpomíná Drbola.