S přítelkyní a jejím chodským psem se Tomáš Baránek procházel tak jako vždycky v polích za břeclavským sídlištěm Valtická, když v tom je zastavili strážníci. Vadilo jim, že je jejich čtyřnohý parťák bez náhubku pouze na vodítku. „Až v tu chvíli jsme zjistili, že je v Břeclavi nutné, aby měl pes náhubek. Do té doby jsme o tom nevěděli,“ řekl redakci Deníku mladý muž.

Strážníci byli v jejich případě shovívaví a přestupek řešili pouze domluvou a upozorněním. Protože je jejich pes vyšší než třicet centimetrů, a vyhláška se na něj tak vztahuje, mohli jim namístě uložit až dvoutisícovou pokutu.

Incident, který se odehrál na začátku letošního léta, vyburcoval mladého muže k aktivitě. Na začátku srpna tak vznikla Petice proti povinným psím náhubkům v Břeclavi, kterou můžou lidé podepsat hned na několika místech ve městě i online. Například ve zverimexech, u veterinárních lékařů či v psích salonech. Podepsala se na ni zatím téměř pětistovka Břeclavských.

Lednický zámecký park je velkým lákadlem pro turisty.
Korejci po covidu objevují jižní Moravu. Láká je Lednice i Mikulov

„Ve velkých městech jako je třeba Brno, si mohou majitelé psů vybrat, zda vodítko nebo náhubek. V Břeclavi je povinné obojí. Bezpečnostní dosah to podle mě má nulový, málokdo totiž vyhlášku dodržuje a ví o ní. Městská policie pak objíždí okrajové části města u lesa a obory a sbírá pokuty od lidí, jejichž psi nemají náhubek, místo toho, aby si stoupla k pěší zóně nebo k nádraží, kde se různí občané často pohybují s bojovými plemeny psů jen tak na volno,“ kroutil hlavou Baránek.

Vyhláška upravující pohyb psů ve městě platí od roku 2016. Vedení města přiznává, že je v mnohém zastaralá a je nutné ji upravit. Zabývat se tím ostatně hodlá už na zářijovém jednání zastupitelstva. Jedním dechem však poznamenává, že náhubky ve městě rozhodně smysl mají. V tom je zajedno i s městskými policisty. „Já samozřejmě o vyhlášce vím. Ale také mohu potvrdit, že se nedodržuje. Nevím, jestli úmyslně, nebo spíš proto, že o ní lidé nevědí,“ zareagoval na dotaz redakce břeclavský místostarosta Jakub Matuška.

Velké Pavlovice, Hody 2023
Kroje všude, kam se podíváš. Velká Pavlovice ovládly tradiční hody, podívejte se

S iniciátorem petice se již společně se šéfem strážníků Stanislavem Hrdličkou sešli. A diskutovali spolu nad možnou úpravou vyhlášky. „Revizi se určitě nebráníme, naopak. Vyhláška je v mnohém archaická, nezohledňuje například nové výstavby a podobně. S panem Baránkem jsme se domluvili, že svou myšlenku představí komisi životního prostředí, kde se na to podívají do hloubky. Předali jsme mu i materiály týkající se zákonných úprav mimo naši vyhlášku, tedy pohybu psů z pohledu ministerstva vnitra či zemědělství. Po diskuzi se nebráním tomu, abychom zóny pro venčení psů na volno upravili. Zároveň jsem ale pro to, aby psi měli náhubky v místech s velkým pohybem a koncentrací lidí. Tedy na sídlištích, nádražích či pěších zónách. Pobavíme se o tom a uvidíme, co na to řekne zastupitelstvo,“ sdělil Matuška.

Jeden z prvních cílů, na které chce vedení města soustředit pozornost, je větší osvěta mezi lidi. „Máme k dispozici brožuru Pes ve městě, což je takový manuál pro vlastníky psů. Ten visí ostatně i na webu města. Myslím ale, že bude vhodné vyhlášku a pravidla opět osvěžit, například na sociálních sítích,“ je si vědomý Matuška.

Za smysluplnou považuje vyhlášku dvojí ochrany, tedy vodítka a náhubku, i velitel břeclavských strážníků Stanislav Hrdlička. „Autorovi podpisové akce jsme předložili evidenci za posledních deset let, z níž vyplývá, že jen pokousání psem bylo v katastru Břeclavi nahlášeno dvaasedmdesát. To není zanedbatelné číslo,“ poznamenal Hrdlička, který se dvacet let věnoval služební kynologii.

Řada Břeclavanů o vyhlášce neví

Zmínil, že je spíše pro to, aby náhubky ve městě byly povinné. „Soustředil bych se pak na to, abychom v aktualizované vyhlášce vymezili, kde mohou psi pobíhat volně. Rozhodně by to bylo jednodušší i pro majitele, kteří by tak nemuseli chodit po městě s GPS souřadnicemi a sledovat, kde je povinný náhubek a kde ne,“ nechal se slyšet velitel.

V Řecku vzplály mohutné lesní požáry. Na pomoc jedou hasiči z Česka
Mohutné požáry v Řecku: na pomoc vyráží i jižní Morava, hasiči vyjeli z Podivína

I on potvrdil, že řada Břeclavanů o vyhlášce a povinných náhubcích neví. „Je to tak padesát na padesát. Strážníci se snaží být spíše empatičtí a majitele psů pouze upozorňovat či jim domlouvat. K represím přistupují až v případě opakované recidivy. Nechceme psům ubližovat a cokoli zakazovat, ovšem fakt je, že se často pes může chovat jinak chovat doma a jinak na ulici, kde je více rušivých podnětů. Pokousání je přece jen jeho obranný reflex,“ podotkl Hrdlička.

Za užitečný považuje náhubek autor petice Baránek například v městské hromadné dopravě či ve vlacích. „Nevidím ale smysl v tom, aby pes s náhubkem v těchto vedrech běhal někde po poli. Další problém vidím taky v tom, že spousta lidí vůbec vhodný náhubek pro psa vybrat neumí nebo nechce. Stojí to dost práce, času i peněz. A někteří jen zkrátka pak vlezou do zverimexu a pořídí první, co uvidí, a co je nejlevnější,“ povzdechl si muž.

S jeho slovy souhlasil i Hrdlička. „Samozřejmě je potřeba vybrat vhodně padnoucí lehký náhubek, který psa neomezuje v zívání, pití ani chlazení se jazykem. Je třeba si uvědomit, že takový náhubek chrání nejen před pokousáním, ale je i ochranou pro psa. Zabrání mu totiž pozřít často cokoli, co kde najde,“ zmínil velitel strážníků.

Problémy s výběrem náhubků

Problém ve špatném výběru náhubků vidí i veterinární lékařka Patricie Wolbert Carasová. „Často psi pak nemohou pohodlně otevřít tlamu a ochladit se. To se týká drátěných náhubků. Zde navíc ještě hrozí zranění. Pokud se totiž pes s takovým náhubkem zprudka ožene, způsobí člověku minimálně modřinu. U celouzavřených plastových pak v létě hrozí přehřátí. Osobně si myslím, že pokud je pes na vodítku, není třeba, aby měl náhubek,“ okomentovala veterinářka.

Sama je majitelkou většího psa. „Máme německého ovčáka a náhubek měl asi třikrát. Jsou mu tři roky. Předtím jsem chovala střední knírače. Náhubky jsem neměla vůbec,“ prozradila s tím, že například v Brně, kde dříve bydlela, byla možnost mít psa buď na vodítku, nebo na volno s náhubkem.

Život na vesnici kolem roku 1900 přibližuje výstava v Muzeu vesnice Niedersulz nedaleko hranic s Břeclavskem. Foto: Museumsdorf
Život na vesnici kolem roku 1900? Lidem to přiblíží výstava nedaleko od hranic

O vyhlášce, kterou nyní Břeclavští živě řeší, již i ona slyšela. „Jaká jsou v městech pravidla ve vztahu k pohybu psů si většinou nezjišťuji. Pokud beru s sebou psa na dovolenou, zjistím si, kam mě s ním pustí a kam ne. Pokud jdu do restaurace, nejprve se zeptám, zda jim nevadí, že s sebou mám psa. Jinak používám selský rozum. Když jde naproti mně skupina turistů, dám si psa k noze. Stejně tak, když ho venčím a vidím, že jede cyklista,“ přiblížila Wolbert Carasová.