Asi dvacetikilometrovou túru však neodešel jako poutníci po svých. Dělá totiž věřícím doprovod autem.
„Vozím všelijaké ruksaky, aby to neměli těžké na mnohakilometrovém pochodu. Po cestě taky vozím ty, co už nemůžou dál, nebo děti, které mají otlaky a podobně,“ vysvětluje před poutí Sedláček, který má jako ostatní na prsou dřevěný kříž.
Jako řidič doprovodného vozidla řešil i různé případy nevolnosti. „Někomu se udělalo špatně, tak jsem ho naložil a vezl,“ líčí. Jak říká, v případě potřeby má i lékárničku, takže první pomoc není problém.
Na otázku, co dnes dává lidem taková akce, jakou je pouť, odpovídá: „Hodně. Věřte tomu, že v dnešní době je třeba víc utužovat mezilidské vztahy. A kde jinde, než na takovém pochodu, kdy všichni jdou za stejných podmínek a ke stejnému cíli. Vychovává se tím k dobru,“ říká důchodce.
Mezi poutníky, kteří včera vyrazili do Žarošic, je pravidelně i jeho dcera Markéta Otáhalová. „Tato akce vznikla jako pouť dětí na konci školního roku, když jsme tak chtěli za všechno poděkovat Pánubohu. Pak jsme ten termín změnili a ustálilo se to na květen. Není ještě tak horko a všichni mají volno,“ popisuje Otáhalová.
V zástupu věřících nejsou pouze děti a mládež, protože se postupně přidávali i dospělí. Do Žarošic každoročně vyrazí kolem stovky lidí.
